Passo Gavia svou výškou 2652 m.n.m. nenechává žádného cyklistu klidným. Je to výzva. Já byl původně proti a chtěl ho objet. Byl jsem přehlasován. Tak jsem celé léto aspoň pilně trénoval.
Začínáme v Ponte di Legno, nějakých 1200 m.n.m. Takže před sebou máme více jak 1400 výškových metrů a to v jednom kuse. Bez meziklesání, bez rovinek. Po deváté hodině ranní jdeme na to.
Původně jsem kalkuloval na výstup asi půl hodinky na 100 výškových metrů (profíci, neušklebujte se). A to i se zastávkami. Takže dle tohoto výpočtu jsme na vrcholu měli být kolem 16. hodiny odpolední. Šlo to rychleji. Ale jen proto, že těch zastávek moc být nemohlo. Prostě pustina a žádné hospody. Takže první a poslední byla ve vesničce Pezzo po asi 400 výškových metrech.
A pak už jen nahoru. Potom nahoru. A na závěr zase nahoru.
Tady objíždíme silniční tunel. Ale dříve vedla jediná silnice tudy. A z té se v 50. létech zřítil autobus do údolí. Památník je dosti výmluvný.
Tak zpět na asfalt.
A máme zde světlo na konci tunelu. Vrchol je na dohled. A ještě nejsou ani tři odpoledne.
A hotovo!!!
Nyní nás čeká asi dva kilometry náhorní planina. A potom fičák dolu do St. Cateriny. To bude asi 900 výškových metrů z kopce.
Ale my pokračujeme z kopce dál, až do Bormia. To je dalších 500 dolů.
Bormio, ve výšce asi 1200 m.n.m. před námi.
Sice jsme na šrot, ale další den chceme do Livigna. To znamená další dva vrcholy přes 2000 m.n.m. a tak si trochu zastoupáme ještě navečer, abychom si následující den ulehčili. Takže v Bormiu večeře, nalézt na mobilech na internetu ubytování ve směru na Livigno, zarezervovat ho a už jen s navigací do hotelu.
A končíme v San Carlo, necelých 1600 m.n.m.
Dnes to byla výživa. Ani ne tak počtem kilometrů, ale počtem nastoupaných metrů. Ale super počasí, super krajina, super výlet. Akorát to datum nesedí. Nějak se mi zresetoval mobil.
První díl: Zde
Druhý díl: Zde
