Na kole z Benátek do Prahy (díl 3)

Dnes překonáme Brenner a vydáme se podél Innu z Innsbrucku na sever k německé hranici. A už budeme čtyři. 

Předchozí díl. 

Ondra bohužel v práci nedopadl s dovolenou dobře. Víkend mu nedali. A tak bylo naplánováno, že nám vyrazí v neděli večer autobusem nebo vlakem i s kolem někam k Innsbrucku naproti a pak už pojede s námi. Lehce se to řekne, ale zkuste jet vlakem s kolem. 

Spojení přes Linec dobré. V Innsbrucku tak akorát i cena přiměřená. Jenže pak se dozvíte, že někde u Českých Budějovic je výluka a náhradní autobusová doprava. A autobusy kola neberou. A celý plán je v tahu. 

Na řadu přichází Flixbus. Noční spoj z Prahy do Innsbrucku. Tam příjezd kolem 5. ráno. Bere kola a cena je dobrá. Při koupi jízdenky nemáte váhat, neboť spoj je už skoro vyprodaný, jak vás upozorňuje web. Ondra tedy neváhá a kupuje jízdenku asi týden dopředu. V neděli večer odjezd a v pondělí se s ním setkáme někde pod Brennerem na italské straně. Jenže to netuší co s Flixbusem nastane. 

V sobotu ráno mu přijde mail, že je jeho spoj zrušen. Byl tedy opravdu asi tak vyprodaný, že se Flixbusu nevyplatilo ho vypravit. Náhradní doprava přes Mnichov, tam přestup. To by ještě šlo, kdyby si nevšiml, že na té náhradní jízdence z Mnichova není zaznamenána přeprava kola. Chtěl to řešit se zákaznickou linkou Flixbusu. Jenže ta funguje v češtině pouze v pracovní dny. Kdo by se o víkendech s Čechy bavil, že? A teď si představte, že se na Flixbus spolehnete, v dobré víře v Praze nastoupíte večer do autobusu a ve dvě ráno skončíte v Mnichově protože spoj do Innsbrucku vás odmítl s kolem naložit. 

Ondra nakonec našel nějakou infolinku v sídle společnosti, kde se s ním bavili i o víkendu. Sice anglicky, ale to pro něj není žádný problém. Nakonec se dohodli že pojede tím přímým autobusem do Innsbrucku, ale o den později, tedy v pondělí večer. Sice nakonec neměl držák na kolo, ale řidič, když viděl v Ondrově ruce potvrzení o přepravě kola, mu nakonec kolo strčil dolů mezi kufry. Flixbus prostě nebrat, je můj závěr. 

Tak Ondra v pondělí večer vyrazil autobusem z Prahy, aby v úterý ráno kolem 5. hodiny byl v Innsbrucku, nasnídal se na benzínové pumpě a jel nám nahoru na Brenner naproti. Podívejme se na jeho snímky stoupání z Innsbrucku k Brenneru z doby, kdy skoro všichni ještě spí, a kdy slunce si začíná prokousávat cestu k dalšímu letnímu dni. 

My se zatím probíráme na našem statku pod Brennerem z druhé strany. Perfektní snídaně a vzhůru do šlapek. Mobily a vzájemné sdílení polohy jedou naplno. My pomalu vyrážíme a Ondra je už na vrcholu Brenneru z rakouské strany a jede nám naproti dolů na stranu italskou. Pro nás je už slunce v plné parádě. 

Místo setkání bylo naplánováno do městečka Sterzing - Vipiteno. Jsme totiž v italském Tyrolsku, tak dvojjazyčnost. 

Po nezbytném přivítacím pivu se už ve čtyřech vydáváme nahoru na Brenner. Ondra dnes podruhé, z druhé strany. Nakonec bude mít večer najeto necelých 150 km s dvojitým překonáním Brennerského průsmyku. 

Trasa vede zase po bývalé železnici, takže stoupání pohoda. Tedy až na tu dobu, než se do výše té železnice vyhrabete :-).  Kromě bývalých nádražních budov zde občas zůstala i návěstidla. 

A je to. Po Cortině d' Ampezzo dosahujeme druhého významného vrcholu našeho cykloputování - Brennerského průsmyku. Musí nastat nezbytné vrcholové foto. 

A začíná sjezd do Innsbrucku. Ono se řekne sjezd a dolů. Ale není tomu tak. Pokud se nechcete po hlavní proplétat mezi auty, tak všechny cyklostezky jaksi stoupají a klesají. Nazýváme to "účka". Je jich tu požehnaně a dostat se do Innsbrucku je fakt docela práce. 

Innsbruck v podstatě jen objedeme a dále se na severovýchod podél Innu. Ujedeme pohodově po rovině asi 30 km a pro dnešek to zabalíme. 

Tak dobrou noc. 

A na závěr rekapitulace dnešního dne (19.07.2022). Ondra na tom byl podstatně výkonněji. 

Poslední díl.