Lisabon - zimní perla

Lisabon osobně považuji za druhé nejhezčí město v Evropě, hned po Praze. Ne nadarmo jsem tam byl už počtvrté. A to si už jen vychutnáváte a vyzobáváte ty třešničky na dortu. 

Na přelomu listopadu a prosince byly jasné dny a odpolední teploty kolem 14-15 stupňů. Po sychravé Praze absolutní pohlazení po duši. 

Lisabon je město kopců. A to hodně strmých kopců. Proto si dříve lidé vypomáhali výtahy. To převýšení je takové, že dnes oblíbené jezdící schody by to prostě nezvládly. A tak tu je výtah historický.

I nový. 

A na kopcích, nebo na terasách, máte nespočet možností, jak výhled obdivovat. 

Nebo při tom posedět.

Nebo to zkoumat.

Asi to nejdůležitější náměstí je Praca do Comércio přímo u vody. Z druhé strany stojí majestátní brána Arco da Rua Augusta. A obři na ní mají to náměstí doslova pod palcem.  

I v tuto roční dobu jsou kameny příjemně vyhřáté a nic vám nebrání posedět přímo na nich a kochat se pohledem na sluncem ozářenou řeku Tejo. 

A hned na příčné straně náměstí můžete v Ochutnávkovém centru portugalských vín složit unavené nohy. Předplatíte si kredit a se skleničkou si chodíte po sále a vybíráte si vzorky k ochutnání. Když vás něco zaujme, nic vám nebrání si zakoupit celou láhev. Dokážu si představit, že v létě je tu hlava na hlavě, ale teď v zimě? Skoro se tu bojíte :-). 

Lisabon je město dlaždiček. V interiérech, v obchodech, na fasádách, i celé ulice.

Říkáte si, že to má asi výhodu v tom, že časem nic neoprýská. Ale ani dlaždice nejsou věčné. 

A když už si to chcete užít, tak vyrazíte do muzea dlaždiček - Museo Nacional do Azulejo. 

Kde je i úchvatný středověký pohled na celé město. Samozřejmě ve formě dlaždiček. 

Nechce se tomu věřit. Ale toto je historická budova nádraží. 

Všimněte si, že dlážděná jsou i nástupiště. A tak je tomu i v metru. Tady Praha tedy zaostává.

A ve výzdobě interiéru nemohou samozřejmě chybět dlaždičky. Moderní provedení se starými motivy. 

Po celém dnu unaveni? Je čas na flám!

Nejdříve si vyjedete starým Elevadorem da Glória k vyhlídce Miradouro de Sao Pedro de Alcantra.

A můžete si zde i venku posedět. V prosinci. Venku je stále příjemných 13. A ještě na vás sálá plynový hořák. 

A pak už vyrazíte do čtvrti Bairro Alto. Úzké uličky, kde se mládež celé Evropy nezřízeně opíjí, nejlépe přímo na ulici. Ale za ten zážitek to stojí. 

Příprava máty na Mojita. Těch tu proteče!

Ale když se podíváte na ceny nápojů, tak je tu mnohde levněji než u nás. A to nejen v Praze, ale i mimo ni.

Další den je čas vyrazit do čtvrti Belém, což je vlastně překlad pro Betlém. Na jejím kraji stojí známá Torre de Belém. Sloužila k ochraně města před nájezdníky. Jeden čas i jako vězení. Dnes samozřejmě turistická atrakce číslo jedna. 

Ale hlavně je nutno navštívit nedaleký klášter Mosteiro des Jerónimos. Úžasný svou výzdobou, kdy jsou do kamene tesány třeba lana a kotvy, což vše symbolizuje dějiny portugalské mořeplavby. 

A je zde samozřejmě pohřben i Vasco de Gama. 

Pak si odskočit do nedaleké nejvyhlášenější lisabonské cukrárny Pasteis de Belém, kde si dáte jejich známý zákusek - krémový koláček, upečený v listovém těstu, posypaný skořicí a podávaný ještě teplý. Mňam, mňam. 

A je čas se vrátit do centra a trochu se podívat opět na všední život. 

V úzkých uličkách se prádlo i s plyšáky pro děti musí věšet na šňůry přímo nad hlavy chodců. 

Proslulá tramvaj č. 28, která vás křivolakými uličkami doveze až k Hradu a zase dolů. Nádherný zážitek. 

Ale tramvaje slouží především místním, samozřejmě. 

Někdy se nestačíte divit.

Nebo když vstoupíte do staré tržnice a zjistíte, že je to vlastně jedna velká jídelna. Ale s obrovskou nabídkou. A byť je tam trochu dráž než ve vedlejších ulicích, tak praská ve švech. Ale nikoliv turisté, vlastně skoro jen místní. 

A můžete pokračovat a pokračovat. Kolik chcete dnů. Nás už ale čeká letadlo a podvečerní pohled na zapadající slunce na jeho křídle a pak už jen mrazivá a už ztmavlá Praha. 

*********************

Pro fotografické nadšence (nebo šťouraly :-)): prodal jsem svou historickou zrcadlovku i s objektivem a pořídil si novou (Canon EOS 800D s objektivy, které mi umožní fotit v rozsahu 18 - 880 mm). A jelikož si už v našem věku pořizujeme dárky pod stromeček po vzájemných konzultacích, tak jsem odolal a nechal ji zabalenou a nebral s sebou. A na Ježíška se tudíž strašně těším, jako malý kluk, až ji pod stromečkem vybalím, sestavím a začnu studovat 500 stránkový manuál. 

Ta dnešní reportáž z Lisabonu je dělána většinou starým malým kapesním kompaktem Samsung a pár fotek je i z telefonů.