Islámský radikál zabil v Bruselu dva fotbalové fanoušky. A to jen proto, že byli Švédy. Ve Švédsku se totiž pálí korán.
Můžeme si o této formě protestu proti něčemu myslet cokoliv, ale není to nic jiného, než vyjádření svého názoru v rámci svobody slova. V tradiční demokracii by nějaký věřící muslim, pokud by se tímto činem cítil poškozen nebo zostuzen, onu osobu zažaloval a o celé záležitosti by rozhodl soud. Někteří věřící muslimové ale zjevně netuší, co je to tradiční demokracie.
Můžeme si stokrát namlouvat, že je to jen radikál, že to nemá s náboženstvím zvaným islám nic společného, že je to jen malá výjimka a podobné fráze, které slyšíme již roky. Ale nevím o křesťanech, budhistech, či jiných věřících, kteří by kvůli podobné záležitosti vraždili lidi jiného vyznání. A nedokážu si představit, že by nějaký křesťan vraždil na potkání třeba Turky, protože někdo u nich veřejně spálil bibli.
Ve Švédsku to po vytvoření opravdových vyčleněných lokalit (ne takový slabý čajíček jako u nás), přes vzrůst kriminality a vznik no-go zón, kam radši nechodí ani policie, dotáhli tak daleko, že se lidé už nebudou cítit v zahraničí před zfanatizovanými věřícími bezpečni jen proto, že jsou ze Švédska. A přitom Švédsko bylo k imigrantům přicházejícím z části světa vyznávající tuto víru dlouhá léta jedna z nejvíce a nejhostinněji přijímajících zemí. Gratuluji k úspěšné imigrační vstřícnosti!
Ale vraťme se k počátku. Pokud nějaká víra dokáže své přívržence zfanatizovat až ke skutkům, které se dějí ve světě dost pravidelně, pak mi nezbývá nic jiného, než pálení koránu schválit.
