České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

Večer kolem 22. hodiny se člověk většinou už těší do postele. Obzvláště po náročném dnu stráveném ve městě v teplotách kolem 35°. A ještě s vidinou asi tři čtvrtě hodiny cesty domů.

            Tak nastoupíte do vlaku na Masarykově nádraží, uvelebíte se a s vědomím, že za 10 minut odjíždíte, se do něčeho začtete. Jenže za deset minut neodjedete. Na odjezdové tabuli přitom stále visí čas odjezdu bez zpoždění. Kontrolujete internet - zpoždění se nepředpokládá. Jenže se jim asi zastavil čas. Je už deset minut po.

            A vlak stojí a stojí. Po patnácti minutách se na nádraží i na tabuli objeví aktuální zpoždění 10 minut. Je vidět že České dráhy jsou zpožděny nejen morálně ale i časově. Bez jediného slova vysvětlení se prostě pořád jen čeká. Nikoho nezajímá až tak moc důvod zpoždění, ale kdyby bylo aspoň světlo na konci tunelu v podobě oznámení, že se odjezd odkládá pravděpodobně na ... . Člověk by pak třeba mohl zvážit jinou přepravu.

            Ne tak u Českých drah. A tak sedíte a čekáte. A netušíte na co a jak dlouho.

            Po dvaceti minutách se údaje na nádraží i na internetu změní na 20 minut zpoždění. Vy ale stále netušíte, jestli se to bude dále protahovat, nebo ne. Nikdo nic neohlásí. Přeci ten platící plebs za to nestojí.

            Když se po 22 minutách dá vlak do pohybu, ozve se spontánní potlesk, jako v letadle při přistání. To o atmosféře vypovídá dost.

            Ale to nikdo netuší, že hned v Libni se bude zase stát 10 minut. Opět bez vysvětlení.

            Přichází průvodčí. Hlasitě se všem omlouvá za zpoždění, důvod prý nezná. Dobu jeho trvání také ne. On je totiž jediný, kdo přichází s cestujícími do styku a tak má příslušné školení. Nikdo si na něm žáhu nechladí, jak to dříve dělali jednodušší jedinci. Ale naši situaci to neřeší.

            Ti bafuňáři nahoře námi cestujícími přímo pohrdají. To je takový problém informovat strojvedoucího o faktickém stavu a vyhlídkách, který to může říci palubním rozhlasem všem? Jak je vidět, je to problém.

            Milé České dráhy ono nestačí mít jenom asertivní průvodčí, protože ti jediní přichází do styku s cestujícími. Ono to chce také brát cestující jako platící klienty a nikoliv jako obtížný hmyz podle hesla: Plať, seď, čekej a drž hubu.

            Tak se sice cestování vlakem poslední léta hodně zlepšilo, ale i nadále zůstává loterií. Nevíte kdy vyrazíte, kdy dorazíte a netušíte co vás čeká.

            Ukazuje to ale jeden fakt. Když sedíte v autě a něco se stane na dálnici, tak většinou máte alternativu v podobě objížďky. Můžete i odhadnout zdržení a podle toho telefonicky zařídit vše potřebné. Sedě ve stojícím vlaku, třeba i uprostřed polí, a nevěda nic, nemůžete dělat také nic. Tohle železnice proti silnici děsně prohrává. Nejsem ekologický nadšenec, abych tohle byl ochoten skousnout. Mě zajímá čas a finance. Pak i případně pohoda. Ani v jednom železnice nevede.  

            Ale spolehlivost je ten rozhodující faktor. A tímto postojem k cestujícím to České dráhy rozhodně nezlepší.