A co zájem nemovitosti?

 V událostech v pondělí 16. května mě v pořadu Reportéři tak trochu zaujala reportáž o sporu hraběnky Colloredo-Mansfeldové o zámek Opočno. Takových sporů jsou mraky, řeknete si. Já dodávám, no právě. 

Prošel jsem kolem puštěné televize a jedním koutkem oka jsem zahlédl jenom část zmíněné reportáže. Vyplývalo z něj, že tahanice mezi státem a baronkou běží již snad desetiletí. Ale co mě dorazilo nejvíc, bylo, že nějaký soud někdy přiřkl zámek paní hraběnce a po čtyřech(!) letech jiný soud toto rozhodnutí zvrátil a přiřkl ho opět státu. Hraběnka se zase odvolala a pokračuje se nanovo.

            A co ten zámek? Opečovává ho někdo a jak? Pokud ony čtyři roky do něj hraběnka vrážela nějaké peníze a soud nakonec prohraje, měla by dostat vynaložené náklady zpět, i s úroky a to bez ohledu na to, zda byly vynaloženy účelně, nebo ne. Jestli hraběnka ve sklepení postavila bazén se skluzavkou a k tomu planetárium s nejlepším projektorem za desítky milionů, bylo to její rozhodnutí a její majetek. Zaplatíme to všichni, ti soudci ne.

            Pokud ale ony čtyři roky v rámci právní nejistoty do zámku nevložila ani korunu, tak tedy chudák zámek. Ale toho zámku se nikdo neptá, co se mu líbí nebo ne.

            V případě rozvodového sporu mezi rodiči a jejich vzájemných dohadech o výchově potomka soud obvykle bere v potaz i tzv. "zájem dítěte", nebo tomu aspoň tak dříve bylo. Třeba se dítěte i zeptá s kým by radši chtělo žít, případně ho vyšetří psycholog. Ptá se někdo nějak těch nemovitostí, co je pro ně nejlepší?

            Je v zájmu nás všech, aby nemovitosti nechátraly, nerozpadaly se a nehyzdily své okolí. A je mi fakt úplně fuk kdo se o to postará. Stát by měl prostě v určité fázi sporu od soudu odstoupit a tzv. kapitulovat. Byť by to vypadalo, že se dobrovolně vzdává majetku, vlastně by pro společnost udělal víc, protože by udělal líp pro tu nemovitost.

            Nebo by se stát měl postarat o to, že soud vyššího stupně nesmí vrátit věc zpět k opětovnému projednání soudu nižšího stupně, ale rozhodne sám a definitivně. Takovéto nekonečné spory by tak zmizely.

            Na druhé stránce bych státu nebránil v tom, aby hrubě neudržovanou kulturní památku (ale opravdu jen historické dědictví!) nemohl opětovně po několikerém varování, případně výzvě majiteli, aby ji někomu prodal, vyvlastnit.

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/216452801240018/