S lodí, jež dováží kariwurst a Fritzcolu
Tentokrát bylo jaro a my jsme se snažily do svých vzpomínek alespoň na chvíli zachytit sílu okamžiku Hamburgu. Okamžiku pátečního večera, kdy jsme svobodné a svobodně dorazily do nejznámějšího přístavu v Německu.
Pokud hovoříme o nejznámějším přístavu, v momentu nás začne zajímat, co je na nejznámějším přístavu vlastně nejznámější. Laik vykřikne: "No Reeperbahn přece." Jenomže tam jsme nedorazily. Jakožto slečny vyšších mravů jsme se zákonitě o vykřičenou čtvrť nezajímaly. No nebudu alibistka. Prostě jsme to v záplavě zážitků a herinků k večeři nestihly. Možná kdybychom si nedaly v kavárně na rohu ten největší hrnek kávy tzv. šálu, jak se termín ujal (původně die Schalle…něco jako šálek), stihly bychom i uličku lásky. Jenomže půllitr kávy se pije prostě dlouho, a tak jsme to nejznámější v nejznámějším přístavu jednoduše minuly.
Už dlouho jsem nepsala zážitky z cest, a tak si to užívám. Užívám si to dokonce natolik, že přitom jedu na kole podél hamburských ulic, zastavuji se na kariwurst u Turka a znovu mi kručí v žaludku, když naprázdno polykám. Ano, německý národ se poněkud proměnil. Z bloňďáků jsou z ničeho nic jižanské typy. I když to není žádná novinka. Turecké obchody a obchůdky, humus a závitky z vinných listů, barevné šátky, sady náušnic a mosazných prstenů se zde prodávají ve velkém a ženy je ve velkém kupují. Och, máme rády šperky, jen si to přiznejme. Přizdobují tak naši krásu.
Zamotala jsem se v hamburských uličkách a už už sahala na kliku squatu uprostřed bulváru plného kaváren. Vierka mě praštila přes ruku a šly jsme dál.V nejbližším knihkupectví jsem se dívala na obálky knih, co asi tak letí Evropou. Která to kniha je in a která to česká kniha dorazila až do Hamburgu. Kdysi to býval Havel, Hrabal, Kohout...západní trh zásobavala knižnice z východu, senzace vyhoštěných spisovatelů popisujících bídu teroru rudého bratra. Kde je zakopán pes dnes? Po českém autorovi ani stopy. Dokonce ani Viewegh, nejprodávanější český spisovatel. V podstatě jsem si oddechla.
Labe nás začalo znovu lákat, a tak jsme se vypravily na loď. Stačila MHD jízdenka, kterou jsme si předplatily na tři dny. Jak výhodné. Z lodi jsme viděly nekonečně široké břehy řeky. Šárka pořád chtěla na druhý břeh přejet metrem pod hladinou Labe, ale pochopila, že na lodi podél Hamburgu je to dobrodružnější. Vystoupily jsme na zastávce, kde se u břehu tyčil dům o tisících patrech do nebe. Lákalo nás to. Možná, každého by to mělo lákat. Modrá oblaka prošpikovaná bílými obláčky se tyčila nad námi a my jsme samou radosti krok za krokem stoupaly po schodišti mapujícím svislou střechu domu.
Loď nás dovezla zpět do centra, kdy jsme se procházely podél Speicherstadtu a pozdravily královnu všech lodí, hamburskou dámu s dráždivě našpulenými rty plující pravděpodobně za oceán. Toho večera jsme zamířily opět na kolej, kde nás Šárka hostila po celou dobu pobytu. Stylový dům na kraji Hamburgu z pálených cihel nás vždy mile přivítal a my nad ránem brouzdaly po vodách youtube a pouštěly si kultovní songy hamburské kultury. Poslední den jsme strávily v poklidném spočinutí Kristova zmrtvýchvstání v oslavě Velikonoc a až večer se vypravily do letničního sboru Pentacostal church. Nejvíce nás zaujaly prapory, o kterých jsme vedly sofistikovanou debatu ještě na procházce nejstarší hamburskou uličkou.
Zastávka u polorozbořeného kostela nás vedla ke ztišení a lapajíc po dechu nastraženou boží přítomnost, jsme smířeny s prapory mířily naposledy k mládežnické ubytovně. Ráno jsme vyrazily s Vierkou na autobus směr Berlín, kde jsme přestupovaly a pár hodin strávily. Rychloprohlídka památek Pod lipami, návštěva evropského centra, foto u televizní věže na Alexandrplatzu nás musely uspokojit, protože za chvíli už jel autobus do Prahy a my jsme se ani nenadály a zase jsme se budily na sedmou a vyrážely do práce v Praze a do školy v Brně.
V každé z nás zůstala hamburská vzpomínka na pohodové místo, kde všichni jezdí na kole, cpou se kariwurstem a chodí v Altoně - čtvrti umělců a neziskovek do kina z přestavěné fabriky na filmy o přistěhovalcích. Studenti všech národů si tady občas zapálí jointa a v pruhovaném triku vypijou kafe na Speicherstadtu. Nakonec nechají zapadnout slunce za dnem, který jakoby nebyl a znovu a znovu se odebírají ke svým povinnostem, které se zdají být příjemnější než ty naše.
Milý Hamlete,
ráda jsem tě potkala v Hamburgu. Bylo mi ctí. Těším se na viděnou.
Ofelie
Lucie Flajšmanová
Tady je Papalovo
Byl pozdní večer dubnový a já jsem loupala mrkev. Dostala jsem od kolegy nejlepší škrabku na světě, jak říká má oblíbená hrdinka televizní kuchařinka a nemohla jsem přestat loupat, dokud všechna mrkev nezmizela.
Lucie Flajšmanová
Zločin a trest Lídy Baarové
Famme fatale meziválečného filmu zase přivedla do kin davy. 16 let po své smrti, kdy zemřela osamělá a zbavena svéprávnosti v rakouském Salzburgu.
Lucie Flajšmanová
Život je pochyb a Bible je zákon
Život je pochyb „Jak často o sobě pochybuješ liško? zeptal se Malý princ.“ „Každý den, řekla liška.“ „Pochyb je život.“
Lucie Flajšmanová
Vánoční bohoslužba
V kostelíčku na okraji velkoměsta bylo živo. Mladá paní farářová zrovna pohlavkovala své nezbedné děti a pan farář Kalich se vlídně pousmíval. Měl svou ženu rád, i když se zlobila. Měl ji rád dokonce i tehdy, když se zlobila na něj. Většinou si své prohřešky dlouho vyčítal, čímž ženu štval ještě víc. Ale dlouho se na něj zlobit nedokázala. Ačkoliv byli spolu již drahně let, jejich láska nevyprchala, čímž byli chtě nechtě příkladem širokému dalekému okolí.
Lucie Flajšmanová
Recenze populární divadelní inscenace
Včera jsem po dlouhé době viděla velmi dobrou divadelní inscenaci. Protože jsem už nějaký čas neobšťastnila své virtuální čtenáře ani coby recenzentka ani vypravěčka příběhů, pokusím se dnes o obojí.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
Rozdáváme mléčnou výživu ZDARMA
Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 983x