Hraběcí rady, pokrytectví a nevhodnost. Tak by se dala nazvat iniciativa velvyslanců některých států, kteří vytváří propagandistické kampaně. Aneb - páníček cvičí svého mopslíka.
Každý dobrý úmysl se musí nejdříve řádně zprznit, aby se relativizoval. Případně ho zneužít k tomu, aby se konečně těm buranům v Česku ukázalo, jak se dělá ta vyvolená společnost.
Prohlášení velvyslanců USA, Británie, Kanady, Norska a Jižní Koreje, které má na sociálních sítích vytvořit mohutnou tsunami k odstranění korupce v naší kotlině, je na první pohled srandovní. Ve skutečnosti je velmi urážlivé, a vyjadřuje to, jak na stát, kde jsou akreditováni k diplomatické činnosti, nahlížejí. Obzvláště, když se podíváme na jednotlivé státy, které zastupují. Nejlépe z toho vyjde asi Velká Británie, protože již nevlastní velké impérium, které by jí živilo za hubičku. I když i zde je pryč viktoriánská doba s minimálním státem, a neuplyne měsíc, kdy by se neobjevil nový článek o korupci - tu ve fotbale - onde o zneužívání veřejných peněz u poslanců. U asijkých mravokárců je to ještě srandovnější - jen si vzpomeňme na korejské koncerny a arestované premiéry. Dobrák z Kanady s českými předky to má zase jisté - svoje řádky ve spise o Gripenech díky svému lobingu si může také vložit do svého bilančního portfolia. Naprosto farizejské je to u představitelů Norska, se kterými má zkušenost více států v Evropě. Při potírání rodičovské korupce zplodil takové zrůdné instituce, které rozhodně korupcí netrpí, jen beztrestně kradou děti a z rodičů dělají psychopaty. U představitele USA je to již pravidlem. Jeho příchod do Evropy, do té břečky za mořem, ukazuje od svého počátku, že přišel udělat pořádek. Jaksi zapomněl při svém moralizování, že jejich stát institucionalizoval korupci do skvělého povolání - lobingu. O tom, že jako z posledních států zrovnoprávnil ženy a barevné spoluobčany z civilizovaných států, nemluvě. Volat po transparentnosti u států, které na netransparentnosti mají založenu svoji vládu, je prostě drzé a hloupé. Míra drzosti a hlouposti se časem zvyšuje, když si napadený nechá nakládat a nebrání se.
Celkově tak protikorupční kvinteto těchto států ukazuje, že diplomacie, která má být jejich hlavní náplní, je jim k smíchu. Asi těžko by našemu velvyslanci v těchto státech vše podobné procházelo, kdyby činil podobné kroky. Volat USA k odpovědnosti za rasismus, nebo k omezení vývozu násilí do světa, může skončit pro hlasatele neslavně. Nebo začít kritizovat jejich držení zbraní násilníky, kteří pravidelně střílí ve školách nebo na ulici. Stejné je i začít kritizovat Barnevald v Norsku a označit jej za násilnickou organizaci s úchylnými představiteli, a vztáhnout to na celý stát. Každý si má zamést svůj bordel sám
Nejvíce tragické je, že někteří naši vrcholoví politici s takovými akcemi souhlasí a vítají je - místo toho, aby alespoň diplomaticky sklapli. U některých z nich to nepřekvapí - jsou již zpiti mocí z nedělních čajů na jejich ambasádách tak, že nepatřičnost tohoto přístupu diplomatů jim v ČR připadá normální. No, a u dalších přikyvovačů je to zpravidla nedůvěra ve svůj řitní svěrač.
