Ukrajinci se plaví na Titaniku a Jaceňuk kormidluje…

… a my jsme momentálně v jiné dimenzi paralelního vesmíru. Jinak si nelze vysvětlit šílenosti kormidelníka ukrajinského Titaniku, kterému do ouška hrají v orchestru generální tajemník NATO, ministryně zahraničí EU, prezident USA a řada dalších politiků. V podpalubí tančí pracovníci světových médií, v kotelně přitápí užiteční idioti – čtenáři a diskutující, všichni v jednom sboru papouškují stále stejnou mantru obsahující zjevné hlouposti. To přece nemůže být náš skutečný svět, protože v té naší dimenzi se lhalo jen tak, aby to bylo alespoň trochu uvěřitelné (pravidlo dezinformace č. 1 – lež musí obsahovat alespoň 90% pravdy).  V naší dimenzi nemůže ministryně ukrajinské vlády odsouhlasit humanitární konvoj a její premiér ten samý konvoj nazve agresí. V normálním světě nemůže premiér Ukrajiny vyhlašovat sankce na plyn a zároveň na tiskovce prohlásit, že v případě chybějícího plynu z Ruska bude zima krutá a plyn bude chybět. V normálním světě se nemůže dít, že vláda státu, který vyváží 30% veškeré produkce do Ruska (v některých oborech více jak 50%), se bude chovat tak, aby tyto ekonomické vazby přetrhala. Proto musíme být v jiném vesmíru, kde základní pravidla neplatí.

Vztek a nenávist dovede z člověka udělat zvíře, které je horší než protivník. Nekoncepčnost a naivita je zřejmá, odpovědnost nulová. To opravdu Ukrajina očekává, že ji Evropa nebo USA bude živit? To má být ten slavný začátek národa, který se na jedné straně hrdě hlásí ke kolébce slovanství, na straně druhé hledá za oceánem v popelnici zbytky? To jsou současní vůdci přesvědčeni, že jejich národ bude rýt držkou nejméně 20 let v zemi aby získal alespoň kořínky k obživě? To všichni na Ukrajině po ukončení bojů si sednou k čaji a budou se poplácávat po zádech? Na všechny otázky se dá odpovědět jednoduše, že ne, ne, ne!

 O co tedy skutečně jde? Jedinou odpovědí na současné chování vlády a prezidenta Ukrajiny je to, že se připravují na velký výprodej, který je schopen zalátat zhroucené hospodářství. Jen tak je totiž možné vysvětlit okřikování z EU a Bílého domu, kteří cítí kořist, která v privatizaci Ruska utekla. Vidina mamonu zaslepila tyto křiklouny a neustále dávají najevo vládě Ukrajiny, že stojí za nimi. Nakonec jim ale předloží účet, který bude nutno zaplatit. Běžný ukrajinský občan už není schopen se ozvat, aniž by nedostal pěstí, protože pěstí dostane i poslanec, či ředitel televize. Míra angažovanosti ukrajinských představitelů a jejich nasazení prosadit za každou cenu jejich řešení svědčí o tom, že oni se nedostatku a bídy bát nemusí. Většina z nich už má rodinu a děti na školách v zahraničí, zajištěný život jinde, a pokud Ukrajina padne do bahna, oni už u toho nebudou. Jestliže chce někdo hledat u těchto představitelů jiné logické vysvětlení, tak by musel začít vyšetřením těchto lidí na psychiatrii a navlečením mokrého lajntuchu. Z celého problému Ukrajiny se stává velká a smutná fraška o několika dějstvích. Zároveň se ukazuje, že ukrajinští herci a světoví autoři této tragikomedie trpí pokročilou paralýzou a jako dementní generál z Dobrého vojáka Švejka rozesílají telegramy do novin po celém světě. Všichni Ukrajinci mají možnost svést se na Titaniku. Jen jaksi zapomněli, jak to s ním dopadlo.

Při pohledu na tuto problematiku a průběžnou diskuzi už nejde o to, zda je někdo „rusofil“ nebo „amerikanofil“, jde jen o zdravý rozum. A prosím nepiště už, že dnes jde o demokracii a svobodu nové Ukrajiny, která se chce vymanit ze železného sevření ruského medvěda. Nebo dokonce o člověka. Takové voloviny se přednáší ve stranických školách. Demokracie už je dávno zavřená v blázinci spolu s čestností, dobrými mravy, láskou, něhou, ohleduplností, ctí, morálkou, empatií, úctou a respektem k bližnímu svému. Zatím mimo blázinec pobíhá svoboda, která se zpravidla pohybuje na silnici E55 u Dubí, a ty zavřené tam nemůže stále najít. Postupně se tak na ní lepí nemoci, jako lež, podvod, mamon a další vykutálení kamarádi. Postupně tak ztrácí tvář i přesvědčení. To vše někteří současní vládci-pasáci zjistili, a pěkně zabalené v pozlaceném celofánu ji dnes a denně servírují nám všem. Bohužel, řada z nás jim bezmezně věří. Proto třeba za pár měsíců uvidíme v přímém přenosu, jak dobře vyzbrojený chasník drží svobodu za vlasy a podřezává jí krk. Nakonec, je to lepší, než kdyby ta hlava byla naše, že?

J. Fišer