Diplomaticky lze říci, že jednání EU s Tureckem ukázalo ztrátu iniciativy Evropy. Nové návrhy a tlak Turecka zároveň negoval připravený program summitu. Lidsky to ale můžeme nazvat tak, že si Turecko vytřelo zadek s EU.
V přetahování o Sýrii tak Turecko vynáší další eso z rukávu. Je tragické, že lídři EU o tomto nevěděli, snad jen paní Merkelová. Ta si to nechala pro sebe, protože to vyhovuje jejím plánům. V každém případě je to naprosté diplomatické fiasko, protože nevědět o scénářích partnera na schůzce je nezodpovědné až hloupé. A předchozí jednání vedené „diplomatem“ Tuskem, je možné hodit do koše. Celé to ukazuje, že EU nepracuje jednotně a dokonce jejich zpravodajské sítě jsou slepé. Nebo sice vidí, ale je v zájmu někoho mlčet. A nechat EU vymáchat si hubu.
Zpětně se také ukazuje, že kroky Turecka od počátku uprchlické krize, jsou připraveny a koordinovány. Jejich cílem je přerod Turecka na regionální velmoc, která se vypořádá s Kurdy, zajistí průnik do Evropy s volným pohybem lidí, a vytvoří koridor pro plyn a ropu z Kataru a Saudské Arábie. K tomu všemu má sekundovat EU, která má v počátku garantovat příliv evropských peněz na uprchlíky v Turecku, později se stát sama cílovou zemí pro nepohodlné Kurdy, islámské migranty, a nakonec se postavit za Turecko v konfliktu, který právě tímto scénářem je nevyhnutelný. Tímto konfliktem bude snaha odstranit vliv Iránu a Ruska z regionu. Poslední vývoj v Sýrii, kde vzniká za podpory USA nárazníkové pásmo na hranicích Sýrie a Iráku ukazuje, že Sýrie bude rozdělena. Z takového území bude nadále možno destabilizovat region a vytvořit konečné řešení – region pod vlivem Turecka s podporou USA v zádech. To vše za mlčení a podpory EU, která s řízenou imigrací jako s nožem na krku bude mnohé aktivity Turecka platit, a bude mít jen velmi málo politické a mocenské vůle proces řídit. Nehledě na to, že energetickou závislost EU na Rusku vymění za závislost na arabských šejcích.
Turecku se tak podařilo vytěžit z rozbití syrského pohraničí a podpory ISIL maximum. I samotné sestřelení ruské stíhačky do tohoto scénáře zapadá. V minulosti vřelé objímání při obchodování s Ruskem, při současném členství v NATO, bylo jen předstíráním a mělo ukázat EU a USA, že pokud jejich plány nebudou v souladu s tureckou doktrínou ovládnutí regionů, tak mohou přejít na druhou stranu. Stejné objímání je teď praktikováno s Německem, a má za cíl dokopat ostatní státy k tomu aby EU platila a platila. A umožnila volný pohyb osob v Turecku do Evropy.
Poslední jednání Turecka a EU ukazují, že řídící procesy a iniciativa v budoucnosti EU se dostaly plně na tureckou a americkou stranu. Pokud EU přistoupí na tuto hru, bude odsouzena k dalším ústupkům. Mediální masáž v Evropě zařadí další stupeň, kdy příliv islámu bude vydáván za historický jev, kterému se nemůže Evropa vzpírat. Náznaky už jsou vidět v různých prohlášeních politiků o nevyhnutelnosti kulturní koexistence islámu a křesťanství v Evropě. Proto je veden útok na národní stát, na jeho plné podřízení suverenitě EU. EU již nyní opustila řadu evropských principů jako je národní hrdost, svobodné rozhodování národů a rovnost občanů. To vše v duchu doktríny nových odbytišť, velkého kšeftu a nové masy spotřebitelů. Politikům EU je jedno jakého vyznání je občan Evropy. Důležité je především udržet byrokratickou moc, která bude potřebná při nové regulaci v přetvoření Evropy.
Pokud Turecko prosadí své zájmy na úkor Evropy, bude to velmi křehká stabilita pro Turecko a drahá pro Evropu. Jednání obou je však na hraně, kde je i šance na tvrdý dopad Turecka do světové reality, a celé EU na začátek sjednocovacího procesu. Ve světle života průměrného občana EU to ale může být i výhra. V současné době ale průměrný Evropan prohrává, a vyhlídky na nové sousedy v ulici, ve škole, v práci a na úřadě jsou nevábné.
