Erdogan hraje vabank. Může přetvořit současnou krizi ve válečný masakr, stejně jako ji zklidnit. Karty jsou ale rozdány tak, že jejich počet se nedá zatím spočítat.
Vše bude záležet na tom, co se v jeho hlavě vylíhne, protože je zde dokumentovatelný vývoj Turecka od sekulární minulosti k islámskému státu se silným vůdcem. Nebo bude záležet na tom, jak jeho krk bude touto hlavo hýbat, a kdo se ukáže jako jeho krk. Paradoxně tak mohou nastat tři varianty, které si Erdogan připouští, a jedna, o které vědět nechce.
1. varianta: Příchod tureckých vojsk do Iráqu bude využit proti ISIL, které již ztratilo svoji potřebnost. Podaří se zahladit viditelné stopy a ropném boomu s ISIL. Zároveň se podaří rozehnat bojovníky ISIL do ostatních států - zde především do jižních států okolo Ruska. Evropa bude uklidněna, rodinný byznis se pomalu rozpustí a najde se jiný. Přítomnost Ruska pozbude politický základ. Jako bonus Turecka získá kontrolu nad územím Kurdů, které se jim z této kontroly vymklo. A může se v klidu připravit další etapa.
2. varianta: Příchod tureckých vojsk je jen dalším pokračováním destabilizace regionu a snaha rozpoutat zde konflikt většího, možná i globálního rozsahu. V tomto chaosu se bude velmi dařit přetvořit Turecko a další území ve skutečný islámský stát, s pevnou strukturou na základě Turecka, se silným vůdcem, který v současném arabském světě chybí. Kroky Evropy z posledního setkání s Tureckem, utvrdily Turky, že mohou přitlačit na pilu, a že mají Evropu na kolenou. Jejich postavení v NATO a ochranný deštník USA nad Tureckem (i proti Evropě) jim dává přesvědčení, že jsou hybatelem dějin a sen o islámském inpériu (jako vzpomínka na Osmanskou říši) se zdá mnohem blíže. Partnerem USA pro střední východ a část Evropy se stane právě tato nová islámská říše. Je to ideální stav pro USA, je daleko, Evropa oslabena, zuby použitelné na Rusko k ohlodávání z jihu, a ropa teče. Přitom je zachován potenciál USA tento islámský stát kdykoliv nakopnout, pokud se bude cukat.
Podle oficiálních zdrojů (AL-Džazíra, potom BBC, CNN a další), vstoupily turecké jednotky v síle jednoho praporu na území Iráku, to vše bez povolení irácké vlády. Není to nic neobvyklého, protože Turci to udělali již několikrát. Irácká vláda je vyzvala k okažitému odchodu a nazvala to agresí. Evropa a USA mlčí. Některé zdroje ze strany kurdských Pešmergů však hovoří o téměř 10000 tureckých vojácích s těžkou technikou. V každém případě se zde rozehrává další etapa o "roury" (zde si dovolím připomenout můj článek Válka nenažranců – roury generují válku /I. a II. díl/ 30.9.2014).
http://fiserjaroslav.blog.idnes.cz/c/428580/Valka-nenazrancu-Syrie-21-stoleti-Dil-I.html
http://fiserjaroslav.blog.idnes.cz/c/428692/Valka-nenazrancu-roury-generuji-valku-Dil-II.html
Existuje ale i 3. varanta: Turecko rozehraje tuto válečnou hru a Evropa dá ruce pryč, zadrátuje se a prosadí se tvrdý postup proti islámskému vlivu (i přes možné polovojenské řešení). Turecko tak nebude mít v kritické chvíli podporu, jakou očekává, a zůstane jen podpora USA. Zásah Ruska konečně vyřešit jejich kontrolu v tomto regionu nevyvolá světový konflikt. Jak z historie víme, podpora USA byla vždy racionální a vždy vážila, co získá a co ztratí. Případným světovým konfliktem ztratí USA víc, než Rusko. A Turecko může být odkázáno na sebe - co jste si nastartovali, to si také dokončete. Turecko se rozdělí - část si vezme Bulharsko, část nový Kurdistán. A Bospor a Dardanely? Ty z rukou Rusko nepustí.
Vše je ale jen hypotetické. Pokud se rozum neztratil v Turecku, tak zde hlavní faktor bude hrát armáda. A ta si uvědomuje, že konfrontace z Ruskem je smrtící. Proto se ani nepřiznala k sestřelu SU 24, protože mapa o přeletu SU 24 nebyla jimi publikovány. Tyto mapy zpracoval odbor premiéra Davutoglua, a armáda je neodsouhlasila. Ví proč. Takže je i varianta čtvrtá - návrat k vládě armády a odstranění Erdogana s rodinou a jeho klikou.
