Sýrie - game over nebo error.

Pro některé plánovače v USA a v Evropě byl minulý týden zřejmě týden blbec. Jen tak si lze vysvětlit horečné přepřahání a práskání bičem. Konečně se podařilo vylákat medvěda z brlohu - nikdo ale neví, jak se zachová dále.

Dlouho udržovaná želízka v syrském ohni se dostávají pod tlak. Propaganda snese mnoho, když se i na západě začínají objevovat články s objektivním obsahem (dokud jim někdo nezatne tipec). Přesto se soudně uvažující člověk musí pozastavit nad některými výroky, které provázejí novou etapu konfliktu. Především snaha o černobílé vidění, kdy na jedné straně je satanský Asad, na druhé straně zvrácená islámská hra na stát, a mezi nimi jakási umírněná opozice a "ohrožení" Turecka. Je vidět značnou nervozitu z NATO, která hovoří div ne o vyhlášení války Turecku Ruskem, a tento neklid ukazuje na výraznou roli Turecka v konfliktu v Sýrii. Právě Turecko je zcela zodpovědné za severozápadní část Sýrie. V podstatě odvádělo špinavou práci v tom, že umožňuje Islámskému státu ekonomickou činnost (tím rozuměj pašování a prodej ropy), a zásobování tohoto státu základními potřebami. Nehledě na to, že právě v této oblasti je realizována dodávka zbraní od CIA za peníze Saudské Arábie a Kataru (viz informace tureckých deníků). Tragické je na tom to, že Turecko jako stát NATO, činí spoluzodpovědným i ostatní členy, včetně nás. Případná kontrola přístupových cest Ruskem, včetně možnosti bez milosti zlikvidovat každé vozidlo, je velkým zásahem do tohoto programu.

Obdobná je i situace i s ISIL - tzv. státem, který i podle západních komentářů vznikl za pomoci CIA a za peníze Saudů. Nehledě na to, že je dostatek podkladů k tomu prohlásit, že je nadále vyzbrojován v rámci boje proti Asadovi (viz informace amerických generálů o selhání výcviku a vyzbrojování opozice). Jeho likvidací by došlo k vakuu, kterou by politicky a vojensky využil Asad - což není v zájmu USA a EU. Zde se je jen možno vrátit do historie konfliktů USA, kdy diktátor Somoza se krvavě chopil moci, a prezidentu Rooseweltovi řekli, že je to "pěknej zkurvysyn". Jeho replika byla racionální: "Ano, ale je to NÁŠ zkurvysyn". V případě Asada je možno říci, že je to spíše "íránský či ruský zkurvysyn"- a to je neodpustitelná vada v očich USA.

Zásah Ruska v Sýrii je zaměřen na základy velké hry v Sýrii. Nebude nijak rozlišovat mezi členy ISIL a nějakou  (často imaginární) umírněnou opozicí. Skutečná demokratická opozice je několik skupin, které dlouhodobě pobírali finance z Francie (a mají zde i svá sídla a dotační programy). Například Syrská osvobozenecká armáda - SFA, vedená generálem Salimem Idrissem, který zběhl Asadovým vojskům. Bohužel, její polní velitelé se vůbec neliší od velitelů IS, a v případě likvidace IS nastoupí na jeho místo. Celá hra o "demokracii" byla totož rozehrána tak, že pod pojmem tzv. umírněné opozice se především skrýva jen přebarvený fanatismus islámu (různé Al Núsry, SIF, SILS a další sektářské kmenové skupiny, nájemní žoldnéři z Čečenska a jinde). Bohužel, sekulární část opozice je nevýrazná, navrch má náboženský odboj, živený sunitskými zdroji. V této hře hraje "opozice" pojistku USA pro případ, že by bylo nutné experiment s ISIL zlikvidovat. Je tedy logické, že Ruská akce, která si řeší i svoje zájmy (v ISIL a "opozicích" - je zde i mnoho Čečenců a dalších islamistů z bývalých sovětských republik), bude iritovat plánovače marasmu na středním východě. Proto je možné očekávat novou propagační kampaň obdobné té, jaká byla spuštěna po Majdanu a po sestřelení letadla na Ukrajině (kde je dnes pravda a skutečnost). Vlna uprchlíků ze Sýrie je již dávno v Tureckých táborech - kdo mohl, tak vzal nohy na ramena (místo toho, aby si svobodu vybojoval), a Turecko bude průběžně vyhánět další lidi do Evropy podle politické potřeby.

Rusko vstoupilo do konfliktu se všemi důsledky, které pro něj z toho vyplynou. Z hlediska taktiky bude muset jednat rychle a rozhodně, jinak zabředne do "ruského Vietnamu". Lze ale říci, že nemělo jinou cestu, protože přetrvávající stav nebo ztráta Asada by bylo ohrožením jeho jižního křídla vlnou islamizace. Zřejmě za to zaplatí velkou cenu, ale z minulosti víme, že vždy platilo velkou cenu - a přežilo. Na druhé straně likvidace pseudoopozice a následně ISIL by znamenala těžký zásah USA a plánování CIA. Turecku by bobtnal problém s Kurdistánem, saudské investice by přišly v niveč a USA by musela nutně resetovat svoji blízkovýchodní strategii a hru. Proto je možné očekávat i eskalaci až na hranici únosnosti - kdo dříve sundá nohu z plynu.

Tregédie konfliktu je bohužel v tom, že CIA se domnívá, že udrží islamisty na uzdě i po pádu Asada. Islám na pochodu do Evropy ale ukazuje něco jiného (nevím, zda chtěného či nechtěného) - že v rámci této strategie je možné obětovat i Evropu. Z hlediska našeho státu se nic nemění - budeme oportunisticky přicmrndávat přitroublé propagandě a doufat, že nás krize mine. A angažmá v NATO nás nezatáhne do válečného konfliktu.