Sarin, nesarin - hlavně hodně křičet.

Události v Sýrii ukazují, že nesmyslné teorie žijí svým životem. I naše ČTv pátek rozběhla diskuzi k "chemickému útoku". S "odborníky" a politiky zazářila v nevědomosti, a podlehla fabrikovaným informacím jednoho zdroje.

Problém je v tom, že o chemickém útoku a užití sarinu mluví lidé, kteří ví o chemických zbraních velmi málo. Je to pochopitelné u politiků typu Ženíšek, Bublan a dalších, kteří zpravidla nadřazují ideologii nad fakty a vzděláními. Právě to jim nebrání plácat nesmysly o sarinu. Nepochopitelné je to ale u redakce ČT, která není schopná si pozvat odborníka, který by jasně řekl o co jde, Bohužel, ideologické zadání na začátku události v Idlíbu jim to nedovoluje - není zájem o pravdu a odborné názory. Jde je o masáž širokých mas v duchu jediné pravdy.

Pokusím se tuto mezeru vyplnit z odborného hlediska, a to formou pokud možno jasnou a logickou. Dosavadní informace, a to i západních médií, ukazují při odborném pohledu, že užití sarinu cíleným útokem v Idlíbu je více manipulace než fakta, Jak způsob prezentace útoku, tak i příznaky obětí (které ve skutečnosti poskytuje jen tisková agentura islámského státu), jsou nejednoznačné.

Uvedený způsob použití raketami z hlediska přenesení a rozptýlení sarinu je velmi hloupý, raketa při explozi chemickou látku převážně zlikviduje termickým působením výbuchu, jeho bod varu je 158 stupňů celsia, případně při výbuchu sarin rozložením výrazně ztratí nervově paralytické účinky. Ideální doprava na cíl je rozprášením aerosolu generátorem. To může být nahrazeno kazetovou bombou s tzv. bomblety (malé bombičky s náplní sarinu), které se po výbuchu (či vymetení z) bomby rozptýlí a uvolní sarin. Základním poznávacím znakem je to, že na místě výbuchu takové pozůstatky najdeme i se zbytky sarinu. Jen samotné vytvoření nebezpečné koncentrace vyžaduje soustředit určité množství  aerosolu v ovzduší, která je velmi závislá na teplotě okolního vzduchu, síle, směru větru a množství.

Samotný sarin, pokud je vyroben profesionálně a v dostatečné čistotě, je bezbarvý a bez zápachu. Čím více je znečištěn, tak je více agresivní pro skladování a více zapáchá po hořčici či spálené gumě. Zároveň má i omezenou dobu skladování (v čisté podobě cca 5 let, během let silně degraduje). Proto se skladují jen látky (prekurzory), ze kterých se dá smícháním sarin vyrobit. Což je mimo jiné i systém binárních chemických zbraní, kdy například v dělostřeleckém granátu jsou oddělené složky, které se po výstřelu smíchají. Nic takového nebylo využito v Idlíbu. Zde jen mohu připomenout, že při krizi v Sýrii 2013, bylo dohodnuto, že OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní) zničí a odveze za mezinárodní asistence chemické zbraně ze Sýrie. Což bylo touto organizací deklarováno a prezentováno (mimo jiné OPCW dostala 10/2013 Nobelovu cenu za mír). Je velmi nepravděpodobné, že by Asad pod mezinárodním mikroskopem nadále vyráběl nové chemické zbraně. Naopak je možné se zamyslet nad procesy s tureckými novináři od roku 2012, kteří zveřejnili fakta o přesunu chemických komponentů pro ISIL do Sýrie - a byli za Erdogana rázně umlčeni.

Potvrzení a detekce sarinu je velmi jednoduchá, protože produkty mezirozkladu se ve vzduchu detekují levnými prostředky během minut (trubičky s detekční směsí) nebo v laboratoři z krve a moči obětí plynovou chromatografií (staré metody), případně zjištěním fluoru v krvi jako metabolické produkty až do 8 týdnů. Očekával bych, že v případě tak vážného nařčení s fatálními důsledky budou jasné důkazy předloženy, Vrazi ISIL budou poslední, kteří by chtěli používat nějaké detekční přístroje, a tím jsou prvotně informace z jejich prostředí nevěrohodné. Rovněž je nutné si uvědomit  co je provincie Idlíb. Je to část území Sýrie, kam byli odsunuti členové a příznivci ISIL od Alepa a z dalších míst. Neexistují zde žádní nezávislí novináři. Poslední "americký" novinář, který patřil k ISIL je na černé listině. Rovněž informace tzv. Bílých přileb jsou již dlouhodobě nevěrohodné, a samotná organizace napojená na povstalce a islamisty je zřejmá. Rychlý závěr o viníkovi ukazuje, že se zakláda na politických pohnutkách, ne na odborném posouzení. Což je ale v naší postfaktické době normální - čím méně vzdělání, tím více hloupostí, které veřejnost přijímá jako pravdu. Dokonce i taková TV Al Jazeera již hovoří o "chemickém útoku" s pochybami, a ti rozhodně nenadržují Asadovi.

Působení sarinu spočívá v inhibici nervových vzruchů. V normálním případě při nervovém vzruchu acetylcholin projde synaptickou štěrbinou mezi neurony a stimuluje činnost ( např. sval), následně se tato látka degraduje acetylcholinesterázou a sval se vrátí do původního vztahu. Sarin zapříčíni stálý vzruch a nervové synapse se zablokují (inhibice vratného procesu). V malé koncentraci způsobí dýchací potíže, ve větší rychlou smrt. Příznaky obětí v Idlíbu vykazují všeobecné příznaky zasažení širokým spektrem látek, od fosgenu, chloru, dráždivých látek či dusivých látek. Něměl jsem možnost vidět účinek na lidech, ale účinek na savcích "nižšího druhu", a některé příznaky zasažení nervově paralytickými látkami (tabun, sarin, soman, látka VX atd.) vypadají trochu jinak. Oběti po smrti v křečích by vypadaly rozhodně jinak. Nehledě na to, že jen omývání obětí vodou a ošetřování zasažených bez základních ochranných pomůcek by mělo vyvolat následné reakce zasažení u záchranců - což jsme doposud neviděli.

Celý mediální obraz ve světě ukazuje, že oběti v Idlíbu byli nějakým způsobem zasažení nějakou chemickou látkou. Tvrdit za současného stavu informací, že se jedná o sarin z raket nebo bomb, a ukázat ihned viníka je diletantství, a připomíná připravenou mediální masáž nepohodlného režimu, nebo podobné hry jako se Saddámem a Kaddáfím. Rovněž to vykazuje stejný scénář jako tweetující sedmiletá dívka z Allepa, která bezchybnou angličtinou informovala o katastrofách - kde jí je dnes jen konec. I přes hrůznost vystavovaných obětí na některých záznamech, je stejně tak možné odsoudit jakoukoilv další stranu, která poskytla chemické látky ISIL k užívání (což je fakt). Mnohem hrůznější je zneužívat oběti k nepodloženým útokům a politickým hrám, a to vše za pokřiku o prosazování demokracie a svobody. A bohužel, toho se naši a světoví politici právě v tomto případě dopouštějí, protože bez znalosti skutečného stavu svojí politickou autoritou indoktrinují široké masy lidí. K tomu se propůjčuje většina médií, protože již dávno ztratila zájem o objektivní informace, a podřizují se korporátním skupinám, které je vlastní. Tragické je, že k tomu stejnému vzorci chování se snižují  "státní" média placená z našich peněz.