ČT včera večer prokázala velkou službu národu. Uvedla dva pořady, které se týkaly stavu našeho právního systému, soudů, státních zastupitelstev a policie. Laik se musel mlátit do hlavy, právník se jen chechtal.
Nejprve před zprávami ČT24 obsadila do role klaďáka předsedu Nejvyššího správního soudu dr. Baxu v rozhovoru, který měl rozehnat chmury občanů nad teroristickými útoky v Evropě, na směřování Evropy do náruče islámských radikálů, a na omezování občanských práv. Jako distingovaný odborník se velké části zhostil velmi dobře a ujistil nás, že základní pilíř naší civilizace svobodu a demokracii musíme umět bránit. Pravil - především proto, že ji chtějí zničit. Jako rána kladivem pak byly odpovědi na dvě otázky moderátorky, které zodpověděl způsobem mazaného advokáta, a ne spravedlivého soudce. Smysl otázky: "Proč, když jedeme do muslimských zemí, se musíme přizpůsobit, a oni u nás v Evropě ne?" Přeložena - my to musíme u nich dodržovat pod tíhou trestu, oni u nás ne?" Odpověď soudce, tedy osoby, která by měla být pro občana etalonem morálnosti, pravdivosti a rovného přístupu, byla hanebná. Nakonec z toho vylezlo, že pochopitelně máme dodržovat jejich kulturní zvyky, ale u nás bychom nedodržování našich kulturních "neměli tak hrotit". Dobře, bral bych odpověď pana soudce jako snahu vyhnout se modernímu nařčení z xenofobie. Kdo jiný má ale pojmenovat, že tato nerovnost je špatná, než právě předseda Nejvyššího správního soudu. A pochopitelně, potom vysvětlit, proč nemůžeme postupovat stejně jako náboženská policie jinde. Ta míra oportunismu (přizpůsobení se vnějším okolnostem a bezsádovost) je u určité části našich intelektuálních elit děsivá, a táhne celou Evropou. Jako člověk, který poznal arabský svět, a jako právník, se musím současným servilním názorům v Evropě podivovat. A zároveň jsem rád, že nevím, proč tomu tak je. Mohu se tak domnívat, že jen strach o své postavení v hierarchii společnosti.
Druhá otázka se týkala toho, zda naši občané jsou si rovni před zákonem a mohou se domoci spravedlnosti, i když nemají peníze na dobrého advokáta. Odpověď byla jednoznačná - ano, ale trochu to trvá.Takže je zde stále naděje. Jak ale řekl jeden doživotní vězeň - naděje je sviňa. A též platí přísloví - umírá jako poslední, a tak nás přežije. Správná odpověď na druhou otázku je ale prostá - rovnost není. Vždy budou rovnější. A optimistům přejí dlouhu výdrž. Zdali se to zlepší? Nevím. Jedno však vím určitě - poselství rozhovoru našeho nejvyššího správního soudce říká občanům, že mají držet pusu a krok, a že si mají zvyknout na kulturní zvyky příchozích. A soudy jsou spravedlivé, ale pomalé. Něco, jako soudy boží.
Vrcholem právnického čtvrtka ale byla diskuze u paní Jílkové večer na ČT1. Excelentní sestava na jedné straně - Blažek, Koudelka, Toman. Na straně druhé Ištván, Peilkán, Šlachta - s tématem policie a státní zastupitelství, zcela vymazala dr. Baxu. Sešlost pěti právníků a jednoho bývalého policisty-pedagoga demonstrovala celou nahotu našeho právního systému. Zážitek ze sledování poslance, advokáta a politika p. Blažka jako obhájce parlamentní šlachtovní komise, vejde do (k)análů právnickéých teatrálních žvástů. Zdatnou oporou mu byl i bývalý zástupce paní Vesecké, p. Koudelka, který občas připomínal zlého, chechtajícího se elfa.To advokát Toman se držel svého, a stále naříkal, že z čestných občanů dělá Ištván lumpy. Tedy vlastně, že když někdo omylem odkloní pár milionů, tak policisty, státní zástupce a vlastně všechny udavače (pardon-svědky) je nutno žalovat. Na druhé straně hřiště státní zástupce Ištván valil do kopce svůj sisifovský kámen, který mu vždy někdo pod vrcholkem skopnul dolů. Ministr práva p. Pelikán s klidem kuřáka opiové dýmky nahlížel na celé panoptikum pobaveně, a ranař p.Šlachta se snažil přeřvat ostatní pořvávající (pardon - diskutující). Nakonec tam chyběla jen poctivá hospodská rvačka s půlitrem v ruce.
Obě akce ČT za tento večer ukázaly, že spravedlnost a právo v ČR je jen propíchnutá duše z pneumatiky. Stále se na ní jede, a i když mlaská a smrdí guma, tak aktéři a hráči se tváří spokojeně. A obyčejný občan nemá co kecat do právnických věcí a do politiky. Nemá šťourat do imigrantů, nemá závidět oligarchům. Nemá udávat ty hodné zloděje, protože to je nečestné. Naopak, má se nechat okrádat operátory, cpát se levnou krmí ze supermarketu, má v práci makat, má se plazit před úředníky, a také pravidelně volit ty, co mu naslibují nejvíce. A musí si uvědomit jedno - spravedlnost není v žádném případě právo.
