Páteční omývání mozku – číslo 2

Týden začal v ospalém tempu řeckými pašijemi, které ukázaly, že tzv. ultra pravice a ultra levice mají jeden společný cíl, a to hrát s EU poker o pohodlnější život. Všechno se to schovalo do hesla „Konec ponížení!“, protože lid si to žádá. Bohužel, lid dokáže být pěkná mrcha, a často se jen těší na upalování čarodějnic, genocidu indiánů nebo na likvidaci těch, kteří se mu postaví před válec. Další vývoj týdne se už nesl v mnohem výživnějším duchu. I když rozhodnutí soudu v Německu, že muži mají právo čůrat ve stoje, či růžový partyzán v Bánské Bystrici, nebo že norské dobro není stejné jako norské fondy, stála za to.

V českém kotlíku se ozval i Kalousek s tím, že „…návrh na majetková přiznání mě děsí…“, což osobně chápu (pokud bych byl v jeho kůži), ale ostatní hrabivci už to mají dávno ve světě nebo zlaté cihly pod podlahou. Tragičtější je ale oběšený otec, kterému smyčku nahodila asi logopedka jeho dcery. Vše to ale zapadá do moderní doby, kdy slova láska, něha, pohlazení, lež, sex, krádež a vražda mají jiný význam. Člověk, který jako dítě, nezažil pohlazení a mazlení otce či matky nemůže význam rodičovské lásky pochopit, a potom z něj může vyrůst „polo zrůda“, která v nějaké organizaci (nejlépe za naše peníze udržované) vysloví obvinění a stejně postižená úřednice státu to zlegalizuje. Do obdobné kategorie spadají i zastánci převýchovy občanů s životní filozofií islámu v ČR.

To Evropský parlament a další chytré „oudy“ EU žily v duchu ofenzivy ukrajinských politiků, kteří po Davosu se vrhli na další jednání v Evropě. Ministerstvo zahraničí Ukrajiny vydalo provolání „Mým evropským národům!“, kde se konstatuje, že „Ukrajina bojuje za zachování podoby světa, jaký známe a pokud tuhle bitvu prohrajeme, vrátíme se všichni do středověku“. Tato evidentní snaha stáhnout do lejna co nejvíce evropských států je zřejmá, a u některých evropských představitelů a  občanů, lejno vyvolává pocit teplíčka a jistoty. Mezitím prezident Porošenko vyhlásil 4. mobilizaci, která už začíná značně sejřit mnoho Ukrajinců. Především z chudšího prostředí, protože se nestačili dostat do ochranky nějakého oligarchy a jiná práce není. Odhadem asi 1 milion mladých vzal deku a zmizel. Škoda, že naše média nehovoří o tom, jak v desítkách autobusů prchají z Ukrajiny a do Ruska, kde podepsali pracovní kontrakty i na Čukotce či Kamčatce – hlavně co nejdál od Kyjeva (vše lze dohledat na ukrajinském webu). Vrcholem je tak vyhlášení prémií a zveřejnění bonusů pro ukrajinské vojáky. Podle zdrojů Spiegel online a Ukrajinská pravda tak voják může získat za zničení vozidla separatistů 600 Eur, za tank 2400 EUR a za stíhačku 6000 EUR. A za jeden den služby v bojové linii 50 EUR. Jenom nevím, kolik dostal zaplaceno pilot, který sestřelil malajsijské letadlo (přiznání z malajsijského deníku). Spíše už je někde zahrabán. Vše se tak podřizuje volnému trhu, protože v diskuzích na webu se to dává do souvislosti s vyrovnáním platů najatých vojáků z ciziny.

Při výplachu našich mozků dojde občas i k chybě, kdy šéf Pravého bloku a poslanec parlamentu Jaroš hovoří otevřeně o paralelním generálním štábu pod jeho vedením, protože současné armádní vedení Ukrajiny nechce vyhlásit válečný stav Rusku a vyhnat všechny ukrajinské občany ruské národnosti za Ural. Bohužel, přesně tato rétorika stála na začátku konfliktu, a pokud bude takové smýšlení nacházet sympatie i v Evropě, bude vést k šachovému postupu, který se nazývá „vynucené tahy“. Stejný scénář lze očekávat v příštích dnech, protože Rusko má do dubna prodloužen zákaz hlasování v Radě Evropy. Jen naprostý politický břídil nebo navedený hlupák může očekávat, že ruský představitel tam bude sedět, poslouchat, jak mu všichni nadávají, a tleskat jim. Na první pohled vystoupení Ruska z orgánů Rady Evropy vypadá slibně, na druhý pohled znamená zrušení Úmluvy o lidských právech, zrušení dalších mezinárodních smluv a poslední krůček před otevřeným konfliktem. Do snažení Evropy o vyhrocení takového konfliktu zapadá i diskuze o odstřižení Ruska od bankovního systému SWIFT. Spolu se současným zasažením Ruska sankcemi a evropskou kampaní je už na hraně, kdy se nevyplatí řešit rozpory rozhovory.

Celá situace se tak podobá řeckému pokeru o dluhy. V ruském pokeru ale nejde jen o jeden národ ale o celou Evropu. Evropa se tváří, že drží nejvyšší postupku, přitom její členové tahají falešná esa z rukávu. Jen tak lze vysvětlit, že například Finsko (jako účastník sankcí) sleduje, jak IKEA bude investovat v Rusku 6 miliard EUR, Gazprom uzavírá obchod s italskou bankou INTESA o úvěru, ropný koncern Schlumberger (USA) koupil skoro poloviční podíl v ruské Eurasia Drilling za 1,7 miliardy dolarů, švédská Auriant Mining AB kupuje od Abramoviče polovinu zlatých dolů na Čukotce (kam jsou najímáni právě mladí Ukrajinci), a řada dalších akcí v duchu „urvi si, co můžeš“. Mezitím vojáci Ukrajiny ve velkém počtu dezertují s technikou, případně ji za pár dolarů i prodají vzbouřencům. Zbydou tak jenom žoldáci, kterým je už jedno kam to střílí, hlavně tu zásobu nevracet do skladu.

Celé toto divadlo, rozehrané mezinárodními šíbry a fanatiky sleduje český prosťáček přes mainstream a připojuje se s křikem na ostatní, kteří nesdílejí jeho jednoduchou pravdu. Přičemž jej nenapadne, že předkládaná skutečnost není a nemůže být tak černobílá.

Na závěr jen odlehčení. Francouzský soud odmítl povolit rodičům jméno pro holčičku „Nutella“. To třeba na Novém Zélandě mají chlapečka „Zastávka autobusové linky č.16“, nebo v Indii povolují i jména jako je Lenin, Stalin, Brežněv či Churchil. Jak by to bylo krásné v Česku povolit přejmenovat některé občany indiánskými jmény. Mohli bychom se dočkat například jména „Ti co si nakradli až jim ruce upadli“, nebo „Tváříc se jak inteligent, skutečně jen pouhý dement“, případně „Do řiti se svým názorem vlez, nazpět už bez“, a nebo „Neučil se, nestudoval, jenom hloupost přepisoval“. Hned by byl svět veselejší. Nezapomeňte pohladit své děti a dát jim večer pusu (pro jistotu si to ale natočte)!