Ostravó, Ostravó – ozve se - Bakaló, Bakaló!

Dnes platíme za chyby, které stát udělal před dvaceti lety. Za dvacet let budeme znovu platit za hloupou politiku otevřených dveří. Ostravsko je jen příkladem dalších našich volovin.

Příklad ostravských dolů ukazuje, že naše republika se po roce 1989 stala jen kořistí pro všeho schopné lumpy. Stačí ale jen málo – krize v automobilním průmyslu, případně potíže EU, do kterých se obecně nyní řítí. Nebo parta nemorálních majitelů, kteří dovedou vysát finance z podniku, vysát podpory od státu, a podnik rozdrobený na menší kousky ještě výhodně střelit. Jako z blbého amerického filmu. Tragédie hry na demokracii a svobodu je už většině obyvatel zřejmá, přesto pořád čekají na zázrak. Přičemž naše ekonomika „šlape“, a naši kormidelníci se rvou o zásluhy za tento materiální pokrok. Z velké části je tento pokrok založen na kypřícím prášku EU, kde dotace výrazně ovlivnily naši investiční politiku. Bohužel, tyto peníze (které jsou stejně většinou naše, ne bruselské) byly z větší části „prožrány“, a z menší investovány – často i většinou do majetku a činností vlastněných někým jiným mimo ČR. Ostrava je jen viditelným jevem, kdy v předchozí době akcionáři měli vytáhnout ze zisků okolo 100 mld. Kč. Když je potřeba investovat, tak to radši rozpustí nebo hodí na krk státu.

Pochopitelně – privatizace (přesun majetku) byla provedena v ČR unikátním způsobem. V podstatě oddělila majetek od kmenového potenciálu státu ve prospěch výnosů nových, cizích majitelů. Což je špatné. Žádný civilizovaný stát se svého potenciálu nezbaví. Buď zajistí, že lidé budou bohatnout ze své práce, nebo si ponechá kontrolní mechanismy k tomu, aby stát neztrácel svůj ekonomický (a lidský) potenciál. Stát to provádí různými způsoby. Například  ve Švýcarsku (přes banky a izolacionistickou politiku), v Německu (přes řád, export a ekonomické podrobení si firem v okolních státech), v Maďarsku a Polsku (přes svoji nacionální politiku). Nebo třeba i v USA (přes tisk dolaru a své vojenské síly). Prostě se nenechají sežrat cizími. Nejlepší na tom, je že naopak s chutí sežerou ostatní, a ještě chtějí aby jim v té zemi tleskali a velebili demokracii. Zářných příkladů najdeme hned několik. Například střední východ a sever Afriky s jeho ropou. Nebo i kampaň proti Rusku, které se snaží také zařadit mezi ty, co chtějí něco slupnout a nenechat se hlavně sežrat. To je ovšem špatné, a je potřeba jim to řádně zasolit. Zpět ale k ČR.

Ostravské doly ukazují, že princip je jednoduchý. Levně nakup za pomoci vládních představitelů, levně vyrob za nízkých mezd u slovanských otroků, a výnos co nejrychleji převeď mimo ČR. K tomu ti dopomohou jak prodejní politici, tak prodejná média. Ty si můžeš i koupit celá a hlásat ta správná ekonomická a politická pravidla. Kde jsou ty doby, kdy horníci před rokem 1989 vyslali svého krajského tajemníka Mamulu do Prahy s tím, že jestli nebudou mít pomeranče, tak si na Václavské náměstí pro ně dojedou s krumpáčem a lopatou sami – a protáhnou to i na Pražský hrad.  Dnes jen bekají, i když už nemají co ztratit, svoje bafuňáře z odborů tolerují. A v hospodě nadávají, jak to ta Praha zk… Dokonce si i nechají ukrást byty, které měli dříve za pár stovek. Nakonec na opuštěných šachtách bude děr dostatek, a v přiměřené hloubce je i teplo k obývání. „Zdař Bůůůůůch!“

P.S. Pro ty, co by chtěli nadávat na článek.V Havířově jsem žil, moji příbuzní přes 20 let „makali“ na pilíři. Je potřeba nadávat jinde a na jiné.