Návštěva německé kancléřky na Ukrajině je podle většinového německého tisku pokusem, jak přimět Porošenka k tomu, aby se pokusil domluvit se separatisty a Ruskem. Musí uspět, protože řada německých bosů firem začíná stahovat kalhoty. Šéfová je předem pasována do role, která jí údajně sedí nejlépe – smiřovat rozhádané strany. Řada německých politiků totiž pomalu začíná tlačit na pilu a volají po ukončení sankcí, které v případě prohloubení vážně ohrozí Německo. Bohužel, ani první prohlášení ukrajinského prezidenta po setkání s kancléřkou, se nevyhnulo odlišné interpretaci pomoci, kterou paní Merkelová slíbila Ukrajině.
Porošenko hrdě prohlásil, že Německo do budoucího dárcovského fondu věnuje 500 milionů eur. Je už příznačné, že u většiny ukrajinských vedoucích politiků se objevuje infekce, která má za následek to, že jejich slova se nedají prověřit, mají platnost jen ten den, kdy byly vysloveny, a při prověření vyvolávají minimálně povytažené obočí.
Následně totiž německá agentura DPA krátce na to uvedla, že se nejedná o dar do fondu, ale že se jedná o záruky na budoucí obnovu a restrukturalizaci Ukrajiny. Pan prezident, jako čokoládový podnikatel, by měl vědět, že dar je něco jiného, než záruka na půjčku. Možná, že je tak zvyklý uvažovat z privatizace průmyslu Ukrajiny, protože pokud proběhla „standardním evropským způsobem“, tak se skutečně někdy jednalo o dary.
Celá tato slovní manipulace a vytváření nátlaku zapadá do zoufalého scénáře, jak vymámit z jalové evropské krávy tele. V předvečer návštěvy kancléřky ukrajinský ministr zahraničí Pavlo Klimkin vystoupil v německé televizi v rozhovoru, a německému národu oznámil, že „Německo vede úsilí o stabilizaci v regionech Doněcka a Luganska, ale i připravuje opatření pro další reformy na Ukrajině tak , aby se Ukrajina mohla vydat cestou do Evropy“. Což se pochopitelně nelíbí některým průmyslovým skupinám, které tratí na embargu do Ruska, a začínají si pomalu připravovat scénáře pro politické brždění. Pomalu jim dochází skutečnost, že vyhlášené sankce postihnou toho, kdo s Ruskem obchoduje a investuje dosti velké peníze akcionářů. Není nic jednoduššího, než vyhlásit sankce tomu, se kterým obchoduji jen okrajově, nebo vůbec ne. Tento mistrný tah se podařil USA, které s Ruskem mají minimální obchodní výměnu a investice. V kartách evropských průmyslníků se začíná objevovat, že politici USA a EU jim namíchali černého Petra. Mistrnost tohoto tahu vynikne především při zjištění, že zájmy korporací USA na Ukrajině jsou jasné a silné, včetně prvních smluvních kroků.
Proto Merkelová přispěchala a snaží se zachránit, co se dá, včetně toho, že nabízí jakousi obdobu Marshallova plánu, který agentura Bloomberg hbitě překřtila na Merkel´s plan. Načasování je vhodné, protože představitelé Ukrajiny se mají sejít s Putinem, a chtějí mít nějaké eso v rukávu. Bohužel, asi se jedná jen o politické hrátky. Tomu nasvědčuje i to, že ve skutečnosti průmyslníci a akcionáři v Německu uvažují jinak. Dne 22.8.2014 byla V Německu schválena dohoda o prodeji mezi koncernem RWE a LetterOne Energy. Dohodou RWE převede jednu svoji divizi (DEA) zabývající se těžbou a vyhledáváním plynu a ropy. Oznámená cena transakce je 5,1 miliardy EUR. Kupcem je investiční skupina vedená ruským miliardářem Michalem Fridmanem. Německé ministerstvo hospodářství prohlásilo, že „neočekávají žádné narušení energetické bezpečnosti!“. Investiční skupina vyčlenila na nákupy v zahraničí celkem 10 miliard dolarů, a ve svých řídících orgánech přivítala významné manažery z firem, jako je BP a APC. Skupina tak získala, kromě rozsáhlých majetkových práv, i práva na těžbu ropy a plynu. Dosáhla tak strategického významu V Německu, Velké Británii a Norsku, hodnotí Bloomberg. Co dodat? Jen „Neplač, Ukrajino!“
J. Fišer
