Máme státní, veřejné, soukromé a církevní děti. (III.díl)

V předchozích dílech jsem řešil otázku právního postavení jednotlivých zřizovatelů škol a právo na vzdělání ve vazbě na rozdílné financování žáků různých zřizovatelů z veřejných rozpočtů. Nedávno na internetových video diskuzích pan ministr školství Chládek prezentoval grafy v podobě modrých koleček (viz můj článek „Kolečka pana ministra“). S elánem a s chutí jemu vlastní, dokazoval na modrých kolečkách, že soukromé základní školy vlastně dostávají nejvíc, u středních škol zase nejvíc dostávají církevní školy. A že je tedy důvod krátit. Nabízí se podezření, že úderné grafy, v podobě modrých koleček pana ministra, nakreslil někdo, kdo se mu chtěl pomstít. Jen tak si vysvětlit, že čtverec lze vydávat za kolečka. Tvrdit, že zřizovatelé státních, krajských a obecních škol si přece také platí provozní náklady ze svého, může projít jen u nás. Jako kdyby stát, kraj a obec měla soukromé zdroje, které nepochází z peněz daňových poplatníků. Tedy těch, kteří si na soukromé škole znovu sáhnou do své peněženky pro zdaněné peníze a zaplatí školné zvolené soukromé škole. Dnes v důsledku snižování dotací i na státem nařízený a kontrolovaný standard.

Normativ soukromé školy

Soukromé školy mají podle zákona o financování soukromých škol obdržet normativ podle „…srovnatelného oboru státních a krajských škol“. Bohužel, tato věta je tak ohebná a kluzká, že i had je proti ní starou fosilií. Pro soukromé školy MŠMT stanoví normativ podle oborů a transferuje jej na krajský úřad.

Normativ obsahuje mzdové náklady, státem stanovené odvody a ostatní neinvestiční výdaje vztažené k typové třídě s počty žáků a počtem hodin. Ani ten soukromá škola nemá vždy zajištěn celý. Na základě první žádosti obdrží soukromé školy za stanovených podmínek jen část normativu. Ta je omezena u soukromých základních a středních škol na 60%  normativu. Pro ilustraci lze uvést, že poslední celý normativ ZŠ s 200 žáky je ve výši 42625,-Kč (60% je tak 25575,-), pro čtyřleté gymnázium 46686,-Kč (28011,-). Pro nižší stupeň osmiletého gymnázia 41985,-Kč (25191,- čili ještě méně než u ZŠ pro 200 žáků). Analogicky lze stanovit 60%  pro jiné střední školy, kdy základ pro výpočet je u obchodní akademie 46228,-Kč, u multimediální tvorby 90945,-Kč. Pro SŠ obory s výučním listem, např. zedník je základ 65021,-Kč, tesař 66131,-Kč, cukrář 54435,-Kč, atd.   Po uzavření smlouvy tak soukromá škola zařazená v síti škol MŠMT ČR, při splnění podmínek, obdrží část normativu. Zákon umožňuje školám uzavřít na základě druhé žádosti další smlouvu o zvýšení dotace (rozuměj, přiblížit se k vrcholu normativu). K tomu jsou stanoveny další podmínky. Žadatel má poslední výsledky hodnocení České školní inspekce alespoň průměrné a v posledním protokolu o kontrole Českou školní inspekcí nebylo zjištěno závažné porušení platných právních předpisů, je obecně prospěšnou společností nebo školskou právnickou osobou. Má-li jinou právní formu (např. s.r.o., a.s)., zaváže se ve smlouvě o poskytnutí zvýšené dotace k vynaložení celého svého zisku za příslušný kalendářní rok na vzdělávání a školské služby. Pokud vytvoří nějaký zisk, nemůže si jej rozdělit pro společníky, a je tak na úrovni obecně prospěšné společnosti nebo spolku. Podle Metodického pokynu MŠMT musí pro získání vyšší dotace potvrdit využití celého zisku pro školu auditem. Po všech těchto administrativních krocích a schvalování dosáhne škola u speciálních, mateřských, uměleckých a základních škol až na 100%, u běžných středních škol dostane nejvýše 90% stanoveného neinvestičního normativu. Tento rituál se opakuje každý rok, protože smlouva se uzavírá na jeden školní rok. Pokud si soukromá škola otevře nový obor a provede změnu ve školském rejstříku, tak první rok výuky oboru nemá na zvýšenou dotaci nárok.

Soukromá škola má tak na rozdíl od škol ostatních zřizovatelů o administrativu postaráno, přičemž je zde stále možnost, že kraj smlouvy neuzavře, nebo nebude souhlasit s počtem přijímaných žáků. Kraj může v rámci své správní činnosti jinak vyhodnotit skutečnosti, které soukromá škola musí doložit. Například smlouva se neuzavře, pokud do 15. října škola nedoloží za předchozí rok vyúčtování dotace postupem stanoveným MŠMT, nepředloží výroční zprávu o činnosti školy, nedodá správný rozbor hospodaření s dotací podle osnovy MŠMT, nebo neprojedná ve školské radě výroční zprávu o činnosti školy. Nedodržení pokynů administrativy se může pro soukromou školu stát fatálním, pro ostatní zřizovatele jen formálním. Každý rok tak soukromá škola absolvuje kolečko, kdy do 31. ledna předloží dvě žádosti na další školní rok. Žádost každý rok často obsahuje stejná data subjektu, doklady o zařazení do sítě škol MŠMT, doklady o zápisu právnické osoby do příslušného rejstříku a předpokládaný počet žáků (řada údajů dostupných i z veřejných rejstříků).

Jak vidíme, tak otázka kvality samotné školy se vůbec neřeší. Vynikající soukromá škola dostane stejně, jako škola průměrná. Dokonce v důsledku stanoveného postupu dostane kvalitní soukromá škola méně peněz než průměrná či špatná škola ostatních zřizovatelů. Elementární spravedlnost podle ústavních zákonů může v tomto systému vidět jen ideologický zaslepenec nebo nevzdělanec.

Jaké najít poučení ze současného stavu

Především jsou zde dvě oblasti – právní a kvalitativní. Základem právním má být přístup státu, který podporuje žáka, jako spotřebitele státní podpory. Ze státní podpory žádná soukromá škola nezbohatne, protože normativy jsou vytvořeny tak, že neuhradí ani náklady na vytvoření vzdělávacího standardu. Obzvláště tam, kde stát nařizuje povinnou školní docházku, a tam, kde podle ústavy zaručuje bezplatnost vzdělání. Pokud chce soukromá škola nabídnout nadstandard, musí získat další zdroje. Vězte, že kromě dvou či tří výjimek, se do podpory škol mecenáši v ČR nehrnou. Vše je tak závislé na školném od rodičů. V současné době soukromé školy, které jsou zařazeny v síti, plní stejné parametry, jako školy ostatní, a jsou tak povinny standardní vzdělání poskytovat. Pokud občan nemá prostředky na volbu soukromé školy, nebo se rozhodl je použít na jiné účely, nejedná se o žádnou diskriminaci. To je snad jasné i největším zaslepencům. Zásadou je, že pokud bude občan chtít bezplatné vzdělání, musí mu být na státní či veřejnoprávní škole poskytnuto a nemůže být odmítnut. A to se přece děje.

Absolventi na soukromých školách jsou dnes ve standardní úrovni pro stát levnější. Rodiče, jako daňoví poplatníci odvádí daně stejné, ale na vytvoření standardu vzdělání si musí část nákladů hradit. Pochopitelně využijí právo v případě, že chtějí získat nadstandard, nebo chtějí zohlednit vzdělávací potřeby svého dítěte, a ze svého zdaněného příjmu si dodatečně takové podmínky zaplatí. Na tom není nic diskriminačního pro absolventy státních a veřejnoprávních škol.

Druhá oblast je kvalita. V předchozích letech stát rezignoval, nebo spíše nedovedl prosadit alespoň základní postupy pro kontrolu kvality. Teoretické názory o tom, že kvalitu vzdělání nelze měřit je možno úspěšně zpochybnit. Především v tom, že pro zjištění kvality musí být přítomny i mnohé poznatky o činnosti školy a jejich absolventech. A ty je možno zjistit. Nezpochybnitelným parametrem je i měření požadovaných schopností a znalostí na vstupu a výstupu v uzlových bodech vzdělávacího systému. Hodnotit se tak může skutečný příspěvek školy, přidaná hodnota při individuálním rozvoji každého žáka.

Pláč o tom, že nám klesá úroveň vzdělání, je pláčem krokodýlím. Skutečnost je taková, že existují skupiny, často agilních pedagogických teoretiků nebo naopak aktivních bezskrupulózních obchodníků, kteří pokusy o nastavení měření kvality napadají a rozbíjí. Zde lze připomenout útoky na hodnocení úrovně maturit, testování škol nebo testování žáků v uzlových bodech vzdělávání. Rovněž nechuť a obhajoba nezveřejňovat data testování má u nás hluboké kořeny. Stát má povinnost hodnotit to, na co vynakládá veřejné prostředky, a má předkládat veřejnosti efektivitu vynaložených zdrojů. Základním problémem státní administrativy ve školství je zřejmě obava, že pokud se budou zjišťovat kontrolní parametry, bude nutné řešit úroveň ve školách konkrétními kroky. Tento problém se týká všech škol bez ohledu na zřizovatele. Dosavadní data, která mají skutečnou vypovídací hodnotu, hovoří jasně o tom, že dosti velká část soukromých a církevních škol nemá s kvalitou absolventů problémy. Obecné zobecnění o tom, že tupec na soukromé škole si zaplatí vzdělání, bylo a je neplatné. Jistě, i taková soukromá škola existuje, stejně jako i škola stání či veřejná. S trochou ironie lze říci, že pokud taková škola existuje, tak je pro stát takový tupec levnější, než u školy nesoukromé. Soukromé a církevní školy nebudou rozhodně proti, pokud se nastaví rovné parametry pro všechny školy v oblasti kvality a jejího vymáhání. Problém je však jinde. Snaha o co největší počty vysokoškoláků a maturantů bez dodržování kvalitativních parametrů značně tlačí na úroveň všech absolventů a jejich výstupů směrem dolů. Je to dáno i morálním stavem naší společnosti, kdy cílem není poctivá a tvrdá práce, ale snaha užívat si a vydělat nejvíce za nejméně práce. Demotivující sociální systém nevede občany k tomu, aby od malička připravovali děti na školu a rozvoj vzdělání. Řada rodičů se domnívá, že jedině škola základní je zodpovědná za výchovu a vzdělávání, a zapomínají, že první je výchova a vzdělání, které má poskytnout rodina. To se potom projevuje ve zvyšující agresivitě dětí, rodičů a odporu proti základním procesům učení se – což je především náročná a odpovědná práce žáků a učitelů. Následně tak existuje tichá dohoda – dejte našim dětem dobré známky a všichni se tvařme, že je vše v pořádku. Budeme spolu dohromady spokojeni.

Dalším problémem jsou i špatně nastavené a opakované reformy školství, které se zhlížejí v zahraničních systémech bez vazby na naše tradice, ekonomiku, vývoj a stav celé společnosti. Rovněž prosazování nereálných požadavků například na výuku cizích jazyků pro všechny bez rozdílu schopností je sociálně-pedagogickým sněním. Jsou tak vynakládány velké zdroje, které se nedostávají při tvorbě matematické a přírodovědné gramotnosti, pro celoživotní vzdělávání, a pro moderní vzdělávání učitelů (což je samo o sobě další námět na dlouhou diskuzi).  

Obecně lze říci, že nedostatkový řemeslník neuplatní dva cizí jazyky. Rovněž přednes Máchova Máje při práci na střeše bude spíše bezpečnostním rizikem. Stejně jako provozní úředník nepotřebuje dostudovat magisterské studium a plně vystačí s bakalářským titulem. Ukazuje se, že je nutné přehodnotit potřebu všeobecné maturity u některých profesí a zvýšit u absolventů řemesel a technických oborů jejich mistrovství, případně matematickou gramotnost.

Při bližší znalosti úrovně našeho školství je stále více zřejmé, že v sektoru soukromých a církevních škol nastává obdobná situace, jako v rozvinutých státech. Vydělují se školy poctivé, s vysokou přidanou hodnotou a individuálním rozvojem žáků od těch, které se vezou na vlně průměrnosti nebo je vyhledávají žadatelé preferující před výkonem pohodlnost. K tomu převládá názor, že u škol státních a veřejnoprávních to je „zadarmo“. Zároveň se předpokládá, že závěrečný dokument o ukončení vzdělání zajistí držiteli úspěšný život bez dalších investic. To vše je jen důsledkem, že kvalita není při financování škol zohledněna.

Odpovědnost současné vlády

Zájem státu v oblasti školství je hájen MŠMT, a to by mělo jasně občanům vysvětlit motivy dalšího konání v této oblasti. U církevních škol je situace pochopitelná, protože nastala změna majetkových vztahů mezi církví a státem. Tomu musí odpovídat i postupné odpoutávání církve od státu. Na straně druhé se nelze církvím divit. Systém, který byl nastaven, vyvolává u škol odpovědných odpor a pocit podvedení. V neposlední řadě musíme vidět církev jako konkrétní zájmovou skupinu, soukromou korporaci, která lobuje za své cíle a postupy.

Soukromé školy si musely od roku 1989 zvyknout, že je stát postupně osekával a oprávněný pocit odpovědných škol, že jsou podváděny, mají již dávno. Především u soukromých škol jsou jejich celkové náklady pokryty z veřejných zdrojů od 50% do 75% procent. Jejich dalším rozpočtovým osekáváním se jen šáhne hlouběji do kapes poplatníků, případně dojde k redukci počtů bez ekonomického, kvalitativního a sociálního efektu. Naopak to posílí existenci obskurních škol, které vždy najdou skupinu nákupčích vzdělávání, případně škol navázaných na finanční a obchodní korporace, které si mohou dovolit mediáně masírovat veřejnost o své výjimečnosti, a vzbudit tak prchavý dojem, že výjimečné je i dítě a celá rodina.

Celé financování by mělo prodělat zásadní změnu od kvantity ke kvalitě ve školách. Pokud škola plní standardy, tak veřejné finance by měly následovat žáka bez rozdílu zřizovatele školy. Proč jsme si zvykli na to, že pokud občan není spokojen se zajištěním nabízené státní služby, nebo si prostě chce zvolit něco jiného, tak se stát chová jako uražená metresa? Proč se snaží určovat, na co má občan vydat peníze, které mu zdanil? Proč je přesvědčen o své neomylnosti a nenechá občana rozhodovat? Je potřeba vysvětlit, proč si stát osobuje právo hrabat rodině žáka na soukromé škole v jeho peněžence a určovat, zda si připlatí na podmínky a rozvoj svého dítěte. Oprávnění státu se dostatečně realizuje při stanovení daní a odvodů, ze kterých je placeno vzdělávání. Není tedy důvod, aby některá rodina platila dvakrát.

J. Fišer                                                                                                                        2.8.2014

Pro vytrvalce, co dočetli až sem, mám adresu na  kompletní výsledky maturit 2014, které jsme pro Vás připravili. Komentář s linkem bude v dalším blogu co nejdříve.

 http://www.altis.cz/pdf/Maturity_AJ_stranky_ALTIS.pdf   Angličtina

 http://www.altis.cz/pdf/Maturity_CJ_stranky_ALTIS.pdf  Česká jazyk

http://www.altis.cz/pdf/Maturity_MA_stranky_ALTIS.pdf  Mateamtika

nebo jen prostě :  www.altis.cz, a zbytek kliknete