Vývoj poznatků o cílech imigrace islámských občanů do Evropy a poznatky zpravodajských služeb, stále více ukazuje, že se jedná o další historickou fázi rozšíření islámu.
Jedná se o fázi ve které islámští klerikové, bohužel, využili rozbití tradičních struktur vlády v Iráku, Libyi, Sýrii, Afganistánu a dalších státech. Vše za přímé účasti některých zemí z Evropy v čele s USA. Totální zaslepenost těchto vlád v honbě za vybřednutím z ekonomické krize znamenala, že nechtěli slyšet zásadní pravdu – demokracie, kterou známe, není slučitelná s islámem.
Iluze o tom, že konzumerismus zničí ideologii islámu, jsou naprosto hloupé. Nyní se viníci tragédie snaží přesvědčit občany, že se vlastně nic vážného neděje, a že je to přirozený proces prolínání kultur, a že se máme na něm všichni (i ti co to nezavinili) podílet. Bijí se v prsa a dovolávají se sjednocené Evropy. Dovolávají se humanismu a solidarity bez rozdílů v čí prospěch se má uplatnit. Tedy něčeho, co islám v současné podobě nezná, čím z vysoka pohrdá. Bohužel, i v ČR jsou lidé, kteří z nějakých důvodů nechtějí pravdu o islámu vědět a znát. Naopak, aktivně se podílí na tom, aby pravda byla co nejvíce relativizována a deformována. Pokud někdo přijde do našeho prostředí (často nepozván), je jeho povinností, co nejvíce respektovat kulturu a zvyklosti – stejně, jako to oni to vyžadují od nás. Slova o tom, že je potřeba respektovat jejich náboženské cítění jsou naprostou neznalostí podstaty islámu, a též i obavou, že budeme takto pohlížet i na naše evropské náboženství. Korán, jako zjevená kniha je sotva dvacetiprocentním základem islámu. Přesto je v něm okolo 350 veršů, které vyjadřují nenávist k nemuslimům. Společně se Sírou (popisem života Mohameda) a Taklídem (neměnnost koránu a naprosté dodržování pokynů teologů a právníků bez samostatného uvažování o otázkách víry, morálky, práva), to vše vyústilo v islámské právo šaríja. Pokud se domníváte, že není u nás, v Evropě a USA uplatňováno – mýlíte se. Přitroublá diskuze paní Šabatové o zákazu nošení burky ve zdravotnické škole – je uplatněním práva šaríja. Zvláštní zacházení v naší nemocnici s islámskými ženami - je uplatněním práva šaríja. Omezování vánočních symbolů v Evropě - je uplatněním práva šaríja. Prosazování názoru, že jediné náboženství islámu je správné - je uplatněním práva šaríja. Nerespektování našich zákonů a užívání islámských zákonů - je uplatněním práva šaríja. Vyžadování místa k modlení ve školách a ve firmě - je uplatněním práva šaríja. Zákaz svobodně se vyjadřovat o Koránu a Mohamedovi - je uplatněním práva šaríja. Zákaz umělecké tvorby neodpovídající islámu - je uplatněním práva šaríja. Rozdělování lidí na pravé věřící (muslimy) a nevěřící (káfiry) - je uplatněním práva šaríja. Odmítání stejné „hodnoty“ muže a ženy (nerovnost před zákonem) - je uplatněním práva šaríja. Legalizování sexuálního styku se ženou před 15. rokem věku - je uplatněním práva šaríja. Neuznávání příčiny a následku ve vědě - je uplatněním práva šaríja, a řada dalších. Mnoho z výše uvedeného je už uplatňováno v USA a Evropě, a někteří si to přejí i v ČR. Je to z nevědomosti, nebo z prospěchu? Faktem je, že do Evropy směřuje obrovské množství peněz ze Saudské Arábie a Kataru, kterými jsou financovány mnohé neziskové organizace s vlivem na evropské poslance a národní politiky.
Výčet těchto příkladů není příznakem islamofobie, xenofobie či rasismu. Je to jen připomenutí, co si má člověk s kritickým myšlením a příslušným vzděláním, uvědomit. Snad jen úplný bloud, při znalosti podstaty islámu, se může domnívat, že islám se změní. Nezměnil se 1400 let, a když ano, tak jen k horšímu. Většina výše uvedených příkladů nenachází oporu ani v Koránu, a je výsledkem tvorby a výkladu duchovních, kterým tak islám slouží k ovládnutí lidí a světa pomocí náboženství. Není to ani výzva k tomu, abychom muslimské spoluobčany v ČR napadali a uráželi. Stačí jen, aby byli s námi zcela podle ústavy rovnocenní, a dodržovali stejně (občas i nedokonale) naše zákony. Náš život v jejich kulturním prostředí by byl mnohem těžší a životu nebezpečný, pokud bychom vyžadovali „svoje“ demokratické zákony.
Ze strany věřících v islámské náboženství bych očekával respekt k zemi, kde chtějí žít, respekt k budoucím spoluobčanům, a respekt k jejich zákonům. Alespoň do doby, než si uvědomí, v čem spočívá demokracie a humanistické tradice Evropy. Pokud to nechtějí uznat, tak jen naplňují verš 171 z 2. súry Koránu: Ti, kdož jsou nevěřící, se podobají dobytku, na nějž se volá a který slyší jedině křik a výzvy: hluší, němí, slepí - ničemu nerozumějí.
Domnívat se, že si muslimové uvědomí to dobré a špatné v islámu není určeno naší generaci. Do té doby se ale musí naučit žít ONI s námi, s těmi, kteří jsou v jejich svaté knize definováni jako dobytek.
P.S. Autor je účastníkem dlouhodobé mise OSN v Iráku, Kuvajtu, Sýrii, Turecku, a pobýval na místech, které jsou v současné době geograficky frekventovaná v médiích.
