Jak říkávala moje babička: "Vůbec se neboj stáří. I nadále budeš dělat bláznivé věci, jen o něco pomaleji"
Myslím, že uvedený citát je trochu vtipný i pravdivý. Učím se moudře a pomaličku stárnout. Mrzí mně, když mi někdo v tramvaji uvolní místo. Úplně jsem si nezvykl, že mám 60 +. Dnes to je již zcela potvrzeno - je to 64. Může to být i výhodné. Při cestě některými vlaky, sleva je docela patrná.
Vnitřně se cítím ještě mlád...Rád stále dělám i nové věci, pro některé mé přátelé a známé se mohou jevit jako bláznivé. To mi ale nevadí. Vadí mi, když občas zaslechnu na naší adresu: "Vy už toho moc nedokážete". Bojím se, abych se nestával zhrzeným a brblajícím dědečkem. Někdy to dá dosti práce a síly už moc nestačí. No uvidíme. Hlavně to uvidí moje rodina a přátelé. Budu rád, když mi to vhodně naznačí, když se budu stávat kapánek nepříjemným pro okolí.
Jeden z českých autorů to vyjádřil docela explicitně: "Stárnutí je otrava, ale je to jediný způsob, jak se dožít vysokého věku". Takže stáří je skvělé a jedinečné pro ty, kteří chtějí dlouho žít. Jiná cesta, jak se zdá, ani neexistuje. Modlím se také, abych dokázal důstojně a dokonce radostně zestárnout. Zatím mám stále dost důvodů k radosti a vděčnosti.
A ještě několik perliček k pobavení pro stárnoucí:
„Stáří má jednu velkou výhodu - člověk si nemusí dělat starosti s tím, že by umřel mladý"
„Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout.“
„Stáří má své výhody. Člověk je každý den něčím překvapený, protože si nic nepamatuje."
