Občas se ptám Svědků Jehovových, zda vedou nějakou charitativní práci, zda pečují o potřebné osoby ve společnosti, samotné matky, bezdomovce, postižené děti, nemocné? Jejich odpověď zní: NE. Pečují jen o své.
Podle SJ je našim úkolem hlásat království, a ne konkrétně pomáhat. Stejně to mnozí mohou zneužít a ztrácejí tím drahocenný čas ke zvěstování.
Lze říci, že to je jedno z největších selhání organizace. Nevzali vážně slova a činy Krista, který nás poslal nejen zvěstovat, ale i činit, pomáhat s láskou všem. SJ se nesnaží nést bídu tohoto světa a zmírnit bolest, chudobu, nemoci. Pečují jen o své vlastní. Chce se napsat, že tento postoj jde společně s jejich pocitem povýšenosti a pohrdání světem kolem. Určitý druh sobectví jde vždy spolu s pýchou. Je mi to líto takto psát, ale nelze to nepřipomenout těm, kteří pevně věří, že jsou tou jedinou správnou vírou.
Představte si, kdyby většina lidí byli svědky, kdo by pečoval o chudé, opuštěné a jinak potřebné? Kolik lidí by muselo umřít bez pomoci?
Argumenty, že Pán Bůh a Pán Ježíš neustále kladli důraz na pomoc lidem potřebným, neberou vážně. Přesto jsem zjistil, že hlavně ženy nejsou hluché na svědectví o činnosti církví, sborů ve světě, které v mnoha oblastech naplňují Kristovou vůli, když krmí hladové a pečují o ty v nouzi, nezávisle na jejich víře.
Když jsem jim vyprávěl, jak nádherné věci konají církve vůči cizincům, sirotkům, ženám tak měly slzy v očích a řekly: „Tak to je asi ta pravá Boží láska, kterou bychom měli projevovat“. Rád jsem s nimi souhlasil.
Je zřejmé, že tento „projekt“ nečinnosti SJ může vést k necitlivosti a lhostejnosti na lidské utrpení a bídu. A je nesmírně zlým příkladem pro svět, ve kterém žijeme, který „lká a očekává zjevení Božích synů a dcer“ (Řím. 8).
30
[1][2]
https://citaty.net/citaty/2828-sokrates-zivot-nepodrobeny-zkoumani-nema-cenu-zit/https://citaty.net/citaty/17344-seneca-clovek-je-zrozen-k-vzajemne-pomoci/
