Tímto rčením Kristus vyjadřuje velmi kritický a sudičský postoj, kdy druhé srážíme a ostouzíme, abychom si tím budovali vlastní "Ego". Neodmítá však veškeré posuzování. Vede k hodnocení s vědomím vlastních slabosti.
Jako důchodce, který má více času, a navíc je v období zákazu pohybu, jsem dnes téměř celý den sledoval kauzu těch, kteří údajně „kážou vodu a pijí víno“. I když si tento termín půjčili z náboženství, tak se zdá, že ho lze použít pro tento účel. Uvědomil jsem několik skutečnosti, které mi nedovolí dnes v noci spát. Není to nic dramatického, ale prožívám to se znepokojením.
Myslím, že pan profesor Prymula měl ještě jednu možnost, jak mohl docela noblesně vyjít z celé této situace. Mohl říci národu hned ráno, že si nevzal roušku a neuvědomil si to, vycházel v noci a kolem něho nebyli žádní lidé. Nemohl nikoho nakazit. Prostě člověk, když má třeba plnou hlavu informaci, se zapomene a je zle. Tu restauraci by asi těžko mohl vysvětlit. Přesto si myslím, že pokud by šel cestou ponížení se, s prosbou za odpuštění, tak by to bylo lidmi přijato. Tak to vypadá, že musel odejít.
Dělám to stejně, pokud jsem venku sám, nebo vycházím z budovy a s nikým se nesetkávám, roušku sundám. V opačném případě si ji nasadím, nebo se snažím na větší vzdálenost přicházející osobu obejít. Párkrát jsem ji zapomněl v kapse při vstupu do obchodu, nebo cukrárny. Byl jsem zakřiknut hlasitě s máváním rukou, lekl jsem se a šel pryč. Cítil jsem se jak malomocný kdysi v Izraeli.
Reakce pana premiéra, jak to někdo řekl, byla jediná správná, konkrétní, rázná. Označil toto selhání jako tragédii pro národ, jako ztrátu důvěry ve vládu. Okamžitě po těch slovech člověka napadne myšlenka, že to zní dobře, ale jen na poprvé. I když bychom mohli na pana premiéra nasypat smetí, připomenou jeho kauzy a kauzičky, jeho dovolenou v létě u moře za zvláštních okolností, nechci to rozebírat a přitížit mu. Je mi ho docela líto, že toto období je zřejmě pro něj „noční můra“, možná bez východiska. Pokud by se dokázal, uznat svůj podíl zodpovědnosti, neházel vinu na jiné a neponižoval jiné, bylo by mu mnohem jednodušeji vést tento národ a vynášet soudy, napomínat své spolupracovníky. Sám by byl důvěryhodný a uznáníhodný.
Byl jsem docela překvapen reakcemi opozičních stran i komentátorů. Mám rád některé opoziční poslance a štve mně, pokud jsou, zvlášť Piráti znevažováni a podceňování poslanci ANO. Ani to neupevňuje jejich důvěru lidí vůči vládě.
Bylo to zajímavé sledovat, jak postupně všichni jednoznačně kritizovali postup p. ministra Prymuly. A jistě měli pravdu. Tak jsem si říkal, zda si uvědomují, že takové explicitní, jednoznačné negativní názory na veřejnosti, mohou mít časem dopad i na jejich životy. Mnoho jejich spolustraníků udělali věci, které poškodily před národem jejich stranu i je osobně. Vlastně ztráta důvěry, jsou prakticky prohrané volby. Někteří z nich sedí léta ve vězení. Asi každý z nás má více, nebo méně „máslo na hlavě“. I politici i oni občas „kážou vodu a pijí víno“, jak to několikrát dnes zdůrazňovali. Vedoucí i kazatelé, faráři, otcové rodin, matky i členové církve mívají s tím problémy.
Často hledáme máslo na hlavě u jiných a pak se nám to vrátí ve větším množství a síle do našeho života. Dokážeme kritizovat někdy tvrdě, urážet, s pocitem, že nám se nic podobného nemůže stát. Stalo se mně to vícekrát, že jsem poučoval své děti, jak se mají chovat, nemají se zlostit, nadávat, milovat své nepřátelé a krátce na to jsem byl přesně v těchto oblastech vyzkoušen někým jiným. Někdo mně urazil, naštval jsem se, někdo mně podvedl, tak jsem se bránil, byl zlý. Většinou ty věci třeba ani nevidíme, ale naše děti, které poučujeme, nás sleduji velmi dobře a ztrácíme u nich naprosto důvěru.
Jako kazatel jsem v průběhu třiceti let vyhlásil stovky kázání. Víte, jaký pocit byl nejhorší? Když jsem cítil, že má slova předbíhají můj život. Ano kázal jsem občas „vodu a pil víno“. Někdy jsem s Boží pomocí kázal víno a pil vodu. Někdy jsem se omlouval manželce, nebo dětem, když jsem cítil, že můj rozum, srdce, ruce a nohy nebyly v souladu. Někdy tomu říkáme pokrytectví. Když jsem se upřímně omluvil, cítil jsem, že moje autorita, důvěra a láska jsou zpět. Je to hodně nesnadné. A tak hledám pomoc u Ježíše Krista. On proměňuje moje nitro a naplňuje odvahou, odpouští nám, našim rodinám a oni nám.
Nikdy se Vám nestalo, že Vás manželka, nebo nadřízený "chytil na hruškách"? Když vozíme děti autem osmdesátkou v padesátce, co to v nich vyvolá? Jaký signál v nich utvrzujeme. Jakou důvěru upevňujeme vůči sobě?
Při katastrofě uhynutí mnoho tun ryb v řece Bečvě asi před měsícem se zdálo, že neexistuje, aby tato záležitost nebyla prošetřena. A není. Každý soudný člověk by čekal, že vzápětí po tak šílené události, okamžitě nastoupí ministr Brabec, osobně se zaručí a šetření dotáhne do konce. Pokud v tomto příběhu zaznělo párkrát o souvislostí s Agrofertem a pak odeznělo, tak každý obyčejný občan nechtíc, třeba podvědomě se stává postupně lhostejný, časem ještě více naštvaný na nespravedlnost, liknavost vlády, které stále důvěřoval.
Ještě bych rád poslal pár myšlenek poslancům ANO. Všiml jsem si, že se chovají, jako by nebyli. Nikdy jsem neslyšel, aby kdokoliv z nich řekl slovíčko proti svému šéfovi strany. Ve všem je souhlas, vše je v pořádku. Jakoby s bázní a třesením sloužili svému pánovi. Tyto vlastnosti nepodporují důvěru. Plodí autoritativní systém, v tomto případě tvořen jednotlivci, které se poslouchá. Myslím, že p. Faltýnek je produktem tohoto zvláštního systému, který se neprojevil jen v pátek ráno, ale mnoho krát dříve.
Zjistil jsem, že se objevil nový fenomén v ČT 24. Několikrát denně ukazují, jak vozí lůžka a jak o nich vyprávějí, jak je počítají. Tak určitě mnozí lidé budou mít radost, jak se o nás vláda stará, jak pečuje o naše zdraví a naše životy. Jak rodiče o své děti. Takže lůžka a čísla neustále. Nebo to paradoxně slouží k dalšímu vyvolávání strachu a nejistoty. Je tomu tak? Je tam ještě nějaký jiný záměr?
Možná nám chybí hlasy jiné, opačné, objektivní. Je tam ještě místo pro jiný názor, který se jaksi nenosí, nebo je zakázán? Díky Bohu, že „oficiální“ informace nejsou jen ty jediné správné. Kdo dobře a moudře hledá najde a může srovnávat a poznávat.
Mějte se dobře, navzdory všemu.
S úctou Tadeáš
