Přesně před padesáti léty jsem prožil zásadní proměnu, která ovlivnila celý můj život. Někteří tomu říkají: katarze, proměna, znovuzrození, jiní - duševní kotrmelec, náboženské zbláznění. Je to nahlédnutí do mého srdce.
Přesně před padesáti léty, 30. listopadu 1969 jsem prožil něco mimořádného. Jako dítě, které vyrůstalo v křesťanské rodině, jsem věřil v Pána Boha, rodiče mně vedli do církve, navenek jsem působil, jako hodný a poslušný chlapec. Stále více jsem si uvědomoval, že zdání klame. V mém nitru se odehrávaly zvláštní procesy a pocity. Byl jsem rozpolcen, rád bych následoval Krista, zdálo se mi, že podle mých kamarádů a různých okolnosti, tento svět nabízí mnohé zajímavé zkušenosti, které bych nedokázal prožívat v plnosti, aniž bych se neodvracel od přímé a osobní důvěry v Pána Boha. Článek nedokáže vyjádřit složitost a hloubku vnitřního zápasu, který jsem tehdy jako mladý člověk prožíval.
Tehdy večer jsem prožil setkání s Kristem, v modlitbě o odpuštění, prosbě za jeho vedení celého mého života. Tento večer se ve mně něco zlomilo, vstal jsem jako nový člověk, který postupně začínal vnímat motivace a hodnoty života jiným způsobem. Probouzela se ve mně touha po službě Pánu Bohu i lidem. Mé jednání a prožívání jsem stavěl stále více na Písmu. Někdy jsem zklamal, nebyl vždy věrný Božím zásadám, ale vždy znova jsem si uvědomoval, že můj celý život, později i moje rodina, patří Kristu, a že on se mne nikdy nezřekne.
Někteří lidé podobným zkušenostem říkají: psychický kotrmelec, deprese, blbost, halucinace, fantazie, slabomyslnost. Nestydím se jejich hodnocení, docela jim rozumím. Opravdu některé tyto věci jsou neuvěřitelné, dobrodružné, až "bláznivé". Jsou velké, protože veliký a mocný je můj Bůh.
Bible je nazývá "Nové narození z Ducha svatého", nebo obrácení, nebo taky nalezení a přijetí daru věčného života. Zároveň lze říci, že se jedná o osvobození od vlastních závislosti, špatných způsobů jednání a myšlení. Od egoismu a kompromisních řešení.
Za těch mých padesát let jsem prožil tolik rozličných pozitivních i velmi negativních zkušenosti, kritiky, posměšků, veliké množství rozhovorů, ale i uznání a vděčnosti, že lidské hodnocení nemůže již zvrátit můj pohled na Písmo, svět kolem nás i mou osobní víru. Přesto jsem rád, mohu- li diskutovat, nebo naslouchat jiným názorům a taky jsem někdy korigoval některé dílčí oblasti výkladu Písma, vžitých zkušenosti a tradičních zvyklosti.
V čem ještě vidím požehnání nového života, který ve mně začal před padesáti léty?
- Radost ze studia Písma a osobního poznávání nebeského Otce i Ježíše Krista.
- Úžasnou jistotu, že i v těch opravdu dramatických zkušenostech mně Bůh nenechá ve štychu a opravdu mně nenechal.
- Prožíval jsem i situace, kdy mé svědomí bylo otřeseno a znečištěno. A tehdy jsem prožil pokaždé moc odpuštění a návratu k Otci.
- Některé mé osobní konkrétní modlitby, i naše společné, Bůh vyslýchával a ujišťoval o své ochraně a péči. Na některé odpovědí, čekáme ještě do dnes. Když se dívám na mé praktické zkušenosti a prožitky, mohu zodpovědně prohlásit, že On naplnil téměř všechny mé touhy, dokonce i potřeby nádherným způsobem (manželství, rodina, plno časová kazatelská služba, cestování, poznávání nových oblasti života a cizích zemí....)
- Jednou z oblastí, ze kterou jsem velmi vděčný, bylo mé studium na gymnáziu a pak na univerzitě ve středním věku, které mi z důvodu politických i náboženských nebylo dopřáno a po kterém jsem mnoho let toužil.
- Prožíval jsem mnohé přátelské vztahy nejen v církvi, ale s lidmi z necírkevního prostředí i mezi mnohými cizinci.
- Jsem moc vděčný, že i nyní v mém důchodovém věku mohu rozvíjet další vztahy s mnohými lidmi a sloužit jim podle obdarování, jenž jsem přijal od mého Pána.
Tento večer před padesáti léty jsem četl, jakoby náhodou text, že: "Ježíš Kristus je ukřižovaný a vzkříšený Mesiáš a Pán, který se mně nezřekne nikdy." Tehdy jsem tomu, ještě mou náctiletou vírou uvěřil. On mně opravdu nezklamal. Některým věcem doposud nerozumím, někdy jsem ještě zmaten, některé zkušenosti, hlavně ve stárnutí nezvládám a občas mi věci padají z rukou. Dokonce zapomínám stále více a přesto vím, že On mně stále miluje, povzbuzuje, dodává odvahu již tolik let. Jsem mu ze to moc vděčný.
