Pro křesťany nejsou Vánoce jen idylkou, fantazií, nebo pohádkou pro dospělé. Právě narození Krista a jeho život, jsou součástí našich "křesťanských kořenů", jak občas o nich slýcháváme v médiích. Osobně se k nim hlásím, přijímám.
Již Izajáš prorok, který předpovídal narození Mesiáše se ptal: „Kdo uvěřil této zprávě?“ (Iz. 53, 1). Je tak fantastická, a zároveň neuvěřitelná. Co je to za Boha, který se v dějinách rozhodl, že pošle svého Syna a v něm se stane člověkem, kterého stvořil? To, že ten věčný Boží Syn, se stane buňkou v těle matky. A pak se narodí a bude potřebovat od maminky každodenní hygienu. Mnohem později se vydá do rukou lidem, aby za ně umíral. Málo, dokonce sám se stane hříchem a bude bez slitování odsouzen a zemře. Málo, dokonce odpustí lidem jejich nepravost. A pak vstane z mrtvých a odejde k Otci. To vše je tak fantastické, ale neuvěřitelné, že pokud to někdo přijme a uvěří, bude buď bláznem pro tento svět, nebo ospravedlněn svatým Bohem. Proto Pánu Bohu stačí naše víra. Ona má takovou moc, že na ní Bůh postavil náš život a řekl: „Kdo uvěří této zprávě bude spasen“. Lidé, kteří věří v toto evangelium, včetně zázraku Kristova vtělení, důvěřují Bohu, vyznávají, že jen On má neomezenou moc, že je Stvořitelem, Spasitelem a jejich Pánem. Pro ně pak již není nic nemožné.
Taky se ale mohlo stát, že lidé neuvěří a nepřijmou tu fantastickou zvěst. Bůh to však podnikl. Stálo mu to za to. Díky tomu jsme spaseni. Možná, že si někdy říkáme: „Tento člověk mně nebude poslouchat, jistě má jiné zájmy, potřeby, je to předem ztracené.“ Nikdy to není ztracené předem. Vánoční zvěst je také o tom, že Bůh nás předem neodepsal. Ani my nemůžeme nikoho odepsat. Můžeme sdílet tuto zvěst nezištně, s láskou, věřit, že jsou zde lidé, kteří otevřou svá srdce na tu neuvěřitelnou zprávu, že Bůh se stal člověkem a pak zemřel a vstal z mrtvých. I my vstaneme a budeme s ním žít. Samé „nevěrohodné“ zprávy, které lze prověřit ve svém životě. V osobním vztahu s nebeským Otcem a Pánem Ježíšem Kristem. Vždyť jeho jméno také znamená: „Bůh s námi“.
Na tuto dobrodružnou cestu, tak fantastickou, neuvěřitelnou, bych rád pozval o těchto vánocích každého z nás. Ježíš také řekl: „Požehnaní, ti, kteří ač neviděli věří." Buďme i my takto požehnaní a vděčni. Jsme jeho děti, patříme mu, stojíme mu za to. Mějte Boží pokoj v srdci.
