To, že náš pan premiér jedná s oponenty urážlivě, útočí proti těm, kteří mají odvahu vyjádřit svůj názor, přivlastňuje si úspěchy jiných, jako své, posmívá se veřejně jiným, na to jsme si již za poslední léta zvykli.
To, jak se premiér Andrej Babiš vyjádřil při hlasování o nedůvěře vlády, na to si osobně nechci zvykat a alespoň se chci ozvat tímto článkem. Myslím, že to bylo poprvé, když tak explicitně zaútočil na jiné náboženství, ne na jednotlivce, kteří páchají zlo, ale na celou náboženskou a zřejmě i etnickou skupinu.
„My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými se Piráti spojili,“ halekal Babiš. „Já jsem svrchovaný premiér této země a nikdo ze zahraničí nám tady do toho nebude kecat,“ opřel se Babiš do údajných spojenectví opozičních stran s Bruselem“.
Cítí se premiér ohrožen? Zdá se, že ano. Stále to připomíná, že ohrožují jeho veledílo „Čapí hnízdo“. Dokonce se spřáhli proti němu, aby mu vzali jeho premiérské křeslo. A v tom strachu o budoucnost se pokouší obvinit všechny Muslimy a dokonce EU, která má jistě velký podíl na dotacích, které přijímá již tolik let. Jak se může podívat těm svým přátelům, s kterými sedává u jednoho stolu v Bruselu do očí a pak doma na ně „plive“.
Aby odvrátil svoji pozornost od svých problémů tak zaútočil. Na tu nejhorší a podlou strunu politické rétoriky a davové psychózy. Pokud někomu vyčítal, že dělá před kamerou volební kampaň, tak to byl především on, který zneužil své postavení a zahrál na strunu populismu na plný, ale falešný hlas. Dokonce si bere do rukojmí celý národ, aby ho poštval proti jedné náboženské skupině a samozřejmě straně, která mu zřejmě šlape na paty.. Kdo by se nebál Pirátů, kteří chtějí, aby imigranti jezdili v našich autech a bydleli v našich domech.
Pokud se zdálo, že je svrchovaným premiérem této země, jak to vyjádřil, tak svým postojem a slovy své premiérství zahrabal již několikrát.
Nemohu se zbavit dojmu, že v této souvislosti stále častěji některými politiky zahráváním si s populismem a nenávistí, je dobré připojit jen pár důležitých poznámek.
Jedním z důvodu války na Balkáně před třiceti léty byla obava, že ti jiní nám zabírají zemi, majetek. Při následných konfliktech teklo mnoho krve na obou stranách.
Před druhou světovou válkou se stalo běžné pro nacisty odsuzovat jeden národ i pár dalších, že vyvolené rase – „nad lidem“ berou bohatství, vyznávají jinou víru, jsou nepřizpůsobiví. Reakce byla velmi náhlá, tragická. Začalo to slovem a končilo mořem krve. To jistě znáte, jak to řekl jeden z těch pronásledovaných: „Když přišli pro jednu skupinu, mlčeli jsme, pak pro další a další. Když přišli pro nás, už nebyl nikdo, kdo by se ozval“.
I komunisté nedovolovali vyznávat víru, a snažili se převychovat, přizpůsobit masy lidí (nepřizpůsobivé). Znovu tekla krev ve velkém množství.
Ano i část církve ve svých dějinách šlapala po svobodě jiných a mečem vyžadovala přizpůsobení se jiných. Taky tekla krev.
Opravdu jsem znepokojen, když po době covidové, když jsme se trochu nadechli, zintenzivňují hlasy varující před nepřítelem, před branami České republiky, před nepřizpůsobivými. Hlasy, které vyzdvihují tu „jedinečnou schopnou bílou rasu“). Opět se vracejí, aby měli silné téma, na úkor lidskosti, úcty k jiným lidem a slušnosti.
Jsem velmi překvapen, proč alespoň jednotliví poslanci ANO, nebo vládní kolice se nepostaví proti těmto výpadům svého šéfa a neřeknou: „Tak toto již je přes čáru, to nebudeme poslouchat“. Stále jen mlčí a mlží. Podobně jako to bývá v některých sektách, když mluví guru, tak se mlčí, nebo jen přitakuje a tleská. Podobně, jako ve čtvrtek v našem parlamentu. Tleskali a jásali….
