Právě v těchto dnech mně znova přichází na mysl „zasypaný problém“ z období uplynulých několika měsíců....
KDE JSOU TI SIROTCI?
Možná se tato úvaha bude zdát někomu již neaktuální. Právě v těchto dnech mně znova přichází na mysl „zasypaný problém“ z období uplynulých několika měsíců.
Vyslechl jsem přednášku o Sýrii, a jeho kdysi velkém a slavném městě Aleppu, od lidí, kteří tam žili, původem Čechů a vyučovali kdysi na univerzitě v Aleppu. Po sedmi létech války není potřeba popisovat situaci. Každý soudný člověk dokáže pochopit na základě fotografii, filmů a svědectví našich přátel, kteří nakonec zemi museli opustit, aby si zachránili holý život, tragické osudy těch, kteří se nakonec stali imigranty ve vlastní zemi, nebo v sousední zemi, anebo museli odejít, kam je „zavál vítr“.
Jsme v polovině tuhé zimy a jako všude v Evropě i řecký ostrov Lesvos je pod sněhem. Mnozí lidé v táboře „Moria“ živoří ve stanech, samozřejmě i malé děti i sirotci.
Nemohu zapomenout, jak koncem roku probíhaly debaty o tom, zda přijmout pár desítek sirotků ze Sýrie. Určitě i část z města, které přestalo téměř existovat. I debaty o sirotcích „zasypal sníh“. Život jde dál a problémy se jaksi odsunuly do zapomnění. Prožili jsme pokojné bohaté Vánoce a to je příjemné. Vzpomněl jsem si na to období řešení “krize sirotků“, krátce před koncem roku.
V době války opustilo Sýrii asi 3 milióny imigrantů. Je to až zarážející jak noblesní dáma paní profesorka Válková, která je jistě maminkou i babičkou pozvedala razantně svůj hlas, proti dětem ze Sýrie. Řekla: "Zdá se mi, že těch dětí nemůže být tolik". Je normální, že každá matka, když slyší o ohrožených dětech, udělá vše pro zmírnění nebezpečí, nebo bolesti. Nebude hledat mnoho důvodů, proč to nejde, ale jak to lze nejlépe a nejrychleji udělat. Tím více, je - li poslankyní parlamentu a může věci opravdu bez potíží posunout kupředu. P. Válková kromě několika šokujících věcí řekla,: "Mrzí mně, že sněmovna věnovala zbytečně několik hodin sirotkům a nemohla se věnovat jiným důležitějším věcem". Zdá se mi, že jsem nic hrozivějšího neslyšel od roku 1989 z úst političky, zároveň matky.
Naši politici neustále opakují jako mantru, že chtějí pomáhat, ale v Jordánsku, nebo dokonce doma. To zní, jako krutý žert. Země je v troskách, je zaminována. Mají se vracet děti pod vládu prezidenta, před kterým ještě nedávno utíkali? Ve všech sousedních zemích kolem Sýrie jsou utečenecké tábory, až s milióny uprchlíků. Chtěla p. Válková s p. premiérem poslat děti domů, který jistě nemají, nebo z jednoho tábora do druhého? A pokud se jedná o sirotky, tak s kým by se měli vrátit? Je až neuvěřitelné, jakou moc a hrozný vliv má premiér naší země, který neustále opakuje další mantru, že: "ani jediného uprchlíka zde nepřijmeme.". Oni mu všichni uvěřili. Nezdá se, že někdo z jeho podřízených poslanců vyjádřil kdykoli jiný názor . To je šílené. Zdá se, že "ztratili hlavu", a možná i část svého srdce, lítost a základní etické cítění. Jiné vysvětlení v tomto případě asi neexistuje. Až z toho dění kolem opravdu "mrazilo v zádech". Drsná je skutečnost, že jsme zapomněli, máme vlastních starostí až nad hlavu a tyto děti, bydlící ve stanech v táboře Moria a mnoha jiných, nebude jen obrazně mrazit v zádech, ale budou mrznout doopravdy, snad to přežijí, nebo zázrakem vydrží ve zdraví. Ono se s tím tak asi počítalo, přijdou Vánoce, vše utichne, budou jiné problémy i radosti…..
Je mi toho všeho moc líto, ale to je to jediné, co asi mohu udělat, aby i nám neodňali naši vládnoucí, tam na hoře, část „našeho srdce“. Alespoň občas napíšu článeček s nesouhlasem, a tím více s mými přáteli budeme vyhledávat potřebné cizince, kteří čekají na milostivé rozhodnutí úředníků MV, kteří neustále ztěžují udělení souhlasu mezinárodní ochrany utečencům, dokonce i legálním (např.: skupina čínských křesťanů). Jsou pod neustálým napětím a strachem, jak to nakonec dopadne. V rámci našich možností jim alespoň nabídneme pomoc, přátelství, naději a porozumění. Uchovejme si prosím, čisté srdce, jasnou mysl a víru.
