"Zklame-li se v lásce muž, zůstane starým mládencem. Zklame-li se v lásce žena, vdá se." (Vauvenargues). Názor autora je zřejmě osobní i trochu legrační. Vede zklamání muže k osamocení, chce zůstat sám? Je dobré člověku být sám?
Jeden z ministrů francouzské vlády pan Schuman jednou vyprávěl, proč se nikdy neoženil. „Před mnoha léty jsem v metru nechtěně šlápl na nohu nějaké paní. Než jsem se stačil omluvit, vyjela na mně: „Co děláš hlupáku, koukej kam šlapeš”. Teprve pak se na mně podívala, zrudla a vykřikla: „Nezlobte se pane! Já myslela, že je to manžel”.
Podle Písma, Bůh řekl na začátku: „Není dobré, aby člověk byl sám.” Je toto tvrzení pravdivé? Nedávno jsme si s mojí manželkou připomínali 38 let společného života. Narodily se nám a vychovávali jsme 4 děti. Myslím, že po těch létech našeho společného života s manželkou a dětmi, bych již dokázal odpovědět na tuto položenou otázku:
„Proč není dobré, aby člověk zůstal sám"? Potřebuje totiž svůj protějšek. Známý autor Eldredge napsal, že: "Muži mají ve vínku, tam někde v srdci, Bohem zakódovány tři touhy: Prožívat dobrodružství, vyhrát boj a milovat ženu. Když se jim to nenaplní, budou nešťastní, zatrpklí, a zlí". Autor pak pokračuje a říká, že žena spíše touží být součástí dobrodružství, chce mít podíl na vítězství svého muže a touží být milována. Zdá se, že moudří jsou ti manželé, kteří pochopili své role ve vztahu. Muž zůstane pravým mužem, který ponese svojí zodpovědnost za manželství a rodinu, bude dobývat, ale vroucně milovat. Žena bude svého muže povzbuzovat, aby vyhrával, obětoval, nasazoval svůj život a při tom ji stále miloval.
Muž potřebuje svou ženu, aby měl u koho složit své vavříny, ale také vyplakat svůj žal, když začne prohrávat. My muži jsme silní, ale někdy se dokážeme sesypat, jako malé děti, potřebujeme pohladit a uslyšet: „Ty můj miláčku, vždyť já tě mám docela ráda, jsi chlapík”. On se pak dobře vyspí, a vykročí znova do života. Bude mít pocit, že je silný, že to zvládá, že je fakt dobrý. Není tak dobrý, ale má skvělou ženu.
Zdá se zřejmé, že taky žena potřebuje svého muže, aby mohla s ním sdílet svůj život. Potřebuje mu povědět, co má na srdci. Podle jedné studie ženy mnohem více mluví, než muži. „Již plod ženského pohlaví v těle matky dvakrát více otevírá pusinku, než mužský plod” (vezměte to, prosím, s nadsázkou, jako legraci). Žena potřebuje, aby ji muž naslouchal.
Muž také potřebuje mít ženu, aby se radoval z její krásy. Když Bůh přivedl k Adamovi ženu, tak on zvolal: „Toto je kost z mých kostí”! Byl v úžasu nad její krásou.
Bůh také dal Adamovi ženu, aby mu byla rovnocennou pomocí. Aby mu stála po boku. Ne jako služka, ale jako partnerka. Zrovnoprávnění žen, není vymožeností, až moderní doby. Bůh to zamýšlel od začátku, aby žena byla rovnocennou k muži. Znova se potvrzuje jak Bible je velmi aktuální. Jak hodně získají lidé, kteří vzali vážně Boží slovo do praktického života. Jak Bůh má zájem na tom, aby věci byly na pravém místě, a jak nám nabízí pomoc, protože nás má velmi rád a záleží mu na každém z nás, zvlášť na manželských a rodinných vztazích.
Člověk také nechce být sám, protože potřebuje nejen přijímat, ale také dávat. A to je skvělé. Pán Ježíš je příkladem, jak se obětoval za ty, které si zamiloval. Je nejen příkladem, ale dává moc, abychom se dokázali tomu druhému oddat a obětovat. Přijímejme prosím Boží milost a moc do vztahu, který může být požehnáním, po celý společný život. Bůh má jistě pravdu. „Není dobré, aby byl člověk sám”. Sám s tímto tvrzením Božím, po mém prožitém a naplněném vztahy životě, souhlasím. Přesto věřím, že lze být sám a prožít hodnotný a smysluplný život. Možná, že na stará kolena to může být těžší, ale ti, kteří to prožívají, to vědí nejlépe.
Pokud se Vám bude chtít, napište prosím pár vět do komentářů, jak to je podle Vás, být sám.
