Několikrát jsem byl dotázán, jak je možné v současné době v naší společnosti odolávat, nebo i bojovat proti projevům rasové nesnášenlivosti? Hodně o těchto postojích přemýšlím a pokoušíme se s přáteli zaujmout určité postoje.
? Změnou našeho myšlení o lidech, kteří jsou Božím stvořením a jsou hodni naší úcty a přijetí.
Hospodin se zjevuje, jako Bůh milující v Izraeli stejnou láskou siroty, vdovy, jakož i cizince: (Deut. 10, 17 – 19).
? Následováním příkladu Ježíše Krista, který přijímal všechny, hovořil k nim s úctou, noblesou, naslouchal a pomáhal všem potřebným bez rozdílu . Nejvíc inspirativní příbehy v Písmu se zdají být Kristovy příběhy o jiných etnikách (Samařanka, milosrdný a vděčný Samařan, jeho vztah k římským vojákům a občanům okolních národů....) Kristus je nejen příkladem, ale dává nám moc, abychom ho mohli následovat ve vztazích k různorodým lidem, mohli milovat jeho láskou a pomáhat těmto osobám.
? Osobním setkáním s osobami jiných etnik (Rómové, Vietnamci...). Jsou hodni naší pozornosti. Rozhovory s nimi a naším opravdovým zájmem se jim můžeme stát dokonce přáteli.
? Kladnými postoji k lidem jiných národů (imigranti, studenti..) Máme zkušenosti, že lze tyto lidí přijímat „srdcem”, být jim nablízku, poznávat jejich kulturu, učit je českému jazyku, hrát si s jejich dětmi, sdílet svou víru navzájem a modlit se.
? Stolováním s těmito různorodými lidmi. Společné jídlo otevírá srdce.
? Veřejnými postoji k této záležitosti: Psaní článků do médií ve věci ochrany etnik a národů. Vymezení se proti různým formám nacionalismu, xenofobie, populismu. Prezentace našich postojů na základě dosavadních zkušenosti a dostupných zdrojů.
Nezbytné je hovořit s oponenty, kteří zastávají zcela opačné názory. Často se jich ptám, zda se někdy setkali s cizinci, zda se je snažili pochopit, podali jim ruku a usmáli se na ně? Zda se pokusili pozvat je na kávu, nebo i na večeři? Někdy úplné maličkosti otevírají nitro na obou stranách a boří předsudky.
