Zkušenosti, které zde chci vyprávět, jsou pro mě jedinečné, až dobrodružné. Jsou psány ulicí a mnohými rozhovory na ni. Jejich zdrojem není jen literatura, nebo prožitky jiných osob, ale mé vlastní.
Svědky Jehovovy jsem od určitého okamžiku začal vidět u stojánků a zaujali velmi mojí pozornost. Před tím mi byli docela lhostejní a obcházel jsem je.
V průběhu krátkého času jsem byl najednou vnitřně povzbuzen, abych se zastavil a podíval se na ty, kteří stojí opodál. Bible tomu říká povolání, nebo poslání pro specifickou skupinu osob. Bylo to hodně silné a jasné, až tak, že mně to časem k nim přitahovalo jako magnet a velmi rád jsem se zastavil a hledal příležitost, abych s nimi mohl hovořit.
Postupně jsem se začal zajímat o tuto skupinu hlouběji a s velikým úsilím. Studoval jsem jejich literaturu a PNS v kontextu řeckého jazyka a mnoha biblických překladů i vědeckých poznatků. Prohlédl jsem desítky videí k tématu SJ, především v polském jazyce, trochu v anglickém, ale i v našem českém. Mohu říci, že jsem se opravdu ponořil, až na dno. Některé noci jsem nemohl spát. Zvláště po zpackaných rozhovorech, nepřiměřených reakcích z mé strany, jsem si znova v mysli promítal, co jsem špatně prezentoval, proč jsem se nechal zviklat, vyvést z rovnováhy? Jak to příště řeknu lépe? Těžce jsem prožíval neústupnost ze strany mých partnerů. Ale někdy jsem nespal radostí, když jsem měl dojem, že mi Bůh požehnal, že vztahy byly udrženy, zájem probuzen, reakce byly přívětivé….
