"Mnozí umírají protože nikdy nepotkali někoho, kdo by jim prokázal úctu a lásku, kdo by se jim cele věnoval a vyslechl je".
Jak jsem se učil naslouchat ve vlastní rodině. Rád bych se společně s Vámi pokusil sdílet a poskládat pár střípků z té různorodé mozaiky, kterou možná někteří z Vás také skládají. Jelikož máme 4 dospělé děti, tak jsem si při jejich dospívání stále více uvědomoval, jak je důležité účinně komunikovat. Když náš nejstarší syn studoval, velmi jsme se lišili svými názory. Oblékal se naprosto jinak, než je to běžné. Udržoval kontakt s lidmi, kteří vyznávali odlišnou kulturu a způsob života, jejichž smyslem byla tvrdá, pro nás rodiče ve středním věku, nepochopitelná hudba a určitý životní styl. Svými názory a postoji někdy vyvolával u jiných známých pobouření a emoce. Dokonce i mezi mnou a manželkou docházelo k napětím a nedorozuměním. Ona byla vždy více tolerantní, mnohem lépe se dokázala vžít do prožívání těchto našich ratolesti. Pochází z jiné země a kultury. Rozumí rozdílům mezi lidmi více, než já. Museli jsme si párkrát sednout a ona mi připomněla i některé mé touhy a potřeby, které jsem prožíval v mládí. Ne tak bouřlivě, skrytě, prostě jinak. Svojí trpělivostí a láskou mi pomohla pochopit, že jablko nepadlo z jiného stromu, ale z mého, i když se odkutálelo velmi daleko, možná jen zdánlivě. Často jsme spolu hovořili a já jsem se pomaličku učil vidět tuto generaci jejich očima. Jednu věc jsem pochopil, díky přístupu mé ženy ke mně i rodině, že i když mnohým věcem nerozumím, mým posláním je tyto děti milovat, navzdory tomu, že s některými postoji nesouhlasím a svůj nesouhlas vyjádřím velmi zřetelně.
''Je logické, že dva lidé mohou navzájem nesouhlasit a přitom mají oba pravdu? Není to logické - je to psychologické. Je to velmi reálné. Odlišně vnímáme. Protože jsme odlišně podmínění. Mají - li dva lidé stejný názor, je jeden z nich zbytečný.'' 1
Abychom dokázali přijímat jiné takové, jací jsou, milovat je, odpouštět bez podmínek, potřebujeme si uvědomit, že i my jsme někým milování, a že nám bylo odpuštěno. Když hovořím s manželkou i jinými osobami, oni cítí z našeho postoje, zda jimi nepohrdáme, zda se nepovyšujeme nad ně. Jen pokorný člověk se dokáže sklonit, jen zlomený je schopen pochopit zlomeného. Kristus jednou řekl, že: ''Komu bylo mnoho odpuštěno, mnoho miluje.''
Nelze přestat komunikovat
Moje manželka a naše děti nechtějí, abych je ve všem pochopil, ale chtějí být milovány. .
''Člověk se potřebuje svěřit, vyprávět o sobě, dát se politovat, dát se povzbudit, dát se podpírat. Vyslechni druhého, znovu a znovu ho poslouchej, neúnavně a trpělivě. Mnozí umírají proto, že nikdy nepotkali někoho, kdo by jim prokázal úctu a lásku, kdo by se jim cele věnoval a vyslechl je.'' 2
Jsem přesvědčen, že stejný princip platí všeobecně. Trvalo mi to dosti dlouho, než jsem pochopil, že má žena a děti jsou každý jiný, jsou jedinečnými osobnostmi. Vyjadřují své pocity jinak, o svých postojích vedou diskuse, potřebují sami najít své místo, poslání, mají svůj jazyk. Jako pastor, ale především jako otec a manžel jsem se pomaličku, ale jistě učil naslouchat a povzbuzovat je. Děti moc netouží po našem moralizování a přitom mnozí z nich chtějí opravdově žít. Naše postoje, které jim hovoří, že je máme rádi, mohou způsobit, že půjdou dál a budou duchovně i citově prospívat.
Myslím, že během času jsem se díky mé rodině naučil přijímat, akceptovat a milovat ty, kteří jsou naprosto jiní, neobvyklí a jedineční.
Naslouchat
''K udržení dobrých vztahů se musíme naučit naslouchat. To však vyžaduje vnitřní sílu a vysoce rozvinuté charakterové vlastnosti, jako trpělivost, otevřenost a touhu porozumět. Je mnohem snazší mít nízkou citovou úroveň a dávat při tom moudré rady''.3
Navzájem si porozumět
Je ovšem úžasné, když stejné principy, byť jen zčásti pochopí a uplatní manželé navzájem, i mladá generace vůči starší. Všichni se stále učíme. 1 S. R. Covey: 7 Návyků vůdčích osobností, str. 275;
2 Michael Quoist: Mezi člověkem a Bohem, str. 78
3 S. R. Covey: 7 Návyků vůdčích osobností, str. 35
