Během mé třicetileté kazatelské služby jsem se nesčetněkrát modlíval „kněžskou modlitbou: „Ať Hospodin Vám žehná, chrání, rozjasní svou tvář nad vámi a je vám milostiv“.
Tyto modlitby zaznívaly na svatbách, po bohoslužbách i v rodinách. Věříme, že ta slova mají moc se naplnit a opravdu požehnat, ujistit o Boží péči a milosti. Kdo prožije jednou Boží dobrotu, jeho přítomnost je vděčný a touží znovu. Včera večer a v noci jsem prožil oslovení Žalmem 67.
Žalm 67, 2 Kéž je nám Bůh milostiv a kéž nám žehná, kéž nad námi rozjasní svou tvář, aby byla na zemi známa tvá cesta a mezi všemi národy tvá spása. Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Kéž se národy radují a jásají, neboť soudíš národy podle práva. Ty vodíš národy země. Myslím, že jsem tento text četl jen povrchně. Všimněte si, že to požehnání je nám dáno. Ale zdá se, že to není vůbec samoúčelné. Abychom se jen my sami radovali, přijímali a ponechali si ty úžasné věci pro sebe.
Oba texty mají společný jmenovatel: milost, požehnání, rozjasněná tvář Boha – příznivý pohled, radostný, spokojený. To jsou ty nejvzácnější Boží dary. Bůh je dal nám – Židům napřed, pak Církvi. Není to samoúčelné. Bůh nám dává tyto dary a hodnoty, „aby byla na zemi známa tvá cesta a mezi všemi národy tvá spása. Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Kéž se národy radují a jásají, neboť soudíš národy podle práva. Ty vodíš národy země.“
Prostředkem je požehnání, milost, přízeň Boží, pokoj, cílem jsou národy světa, jejich poznání, uctívání Pána Boha, znalost cesty a spásy. Kéž se radují a jásají.
Prožíváme zvláštní období. V našich městech, se pohybuje mnoho cizích tváří – národů. V obchodech ve městech, na vesničkách je všude dost Vietnamců. V zahraničních firmách pracují velké skupiny Mongolů, Korejců, Ukrajinců. V Kebabech Kurdové. Na vysokých školách je spousta zahraničních studentů. V lázních pobývají Arabové s rodinami. Václavské náměstí je plné Černochů z Nigérie. Ve třech pobytových střediscích žijí imigranti, čekající na azyl. Máme je jako na dlani. Mnozí poctivě pracují, obohacují nás svojí přítomností a kulturou. Někteří jsou uzavřeni do sebe, obávají se i nás i budoucnosti. Řada je na nás. Pootevřít "vrátka", nabídnout učení jazyka pro děti, nebo pro ně. Máme velikou výsadu je najít, rozjasnit tvář přízní a radostí, žehnat jim, přijmout je v myšlenkách a v srdci. Ukázat město, sdílet život.
Naše současná církev nebude kompletní a naplněná bez těch všech národů, které nám sem Bůh posílá.
Zdá se, že před Kristovým příchodem není jen priorita být připraven, ale připraven s národy společně. Tak si můžeme uvědomit, že i my jsme patřili kdysi k pohanským národům a někdo se nad námi slitoval, oslovil, pozval na večeři, vyučoval o Kristu. A Pán nás spasil.
Zj. 5 „A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národa a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat nad zemi.“
