Ve vzpomínkách padesáti let zpět, vyjadřuji vděčnost za život ve svobodě, ale zároveň upozorňuji na nešvary a úskalí našeho současného politického života. Je dobré si je uvědomovat a pečovat o naši společnost a demokracii.
Přesně před padesáti léty jsem se vracel s rodiči, z dvouměsíčního pobytu v lázních Kynžvart. V tu dobu mi bylo 14 let, stejně jako chlapci, který byl zastřelen. Měli jsme v Praze možnost a čas se podívat do centra, tak jsme volili Václavské náměstí. Na Můstku jsme se zdrželi asi půl hodiny. Začalo srocování davu, násilí na lidech všude-přítomnými lidovými milicemi, vojáky a členy SNB. Při obsazování obrněnými transportéry náměstí, jsme pospíchali na hlavní nádraží a nejbližším spojem jsme odjeli do Havířova. Pro naší rodinu žijící většinou života na vesnici, tento zážitek z hlavního zaprodaného a bouřícího města, vyvolal šok, strach z budoucna a zároveň vděčnost, za naše domácí vesnické zátiší. Až další den jsme se doslechli a uvědomili jsme si, že naše zkušenost byla jen preludiem bezpráví mocných na vlastním národě. Oni zaútočili na občany, aby zachránili svoji kůži, pozice a moc, vůči svým chlebodárcům v „Gotwaldově a Brežněvově duchu. Tento „duch mně pak provázel po celá léta nesvobody, při výběru školy, na vojně, v práci, při marných pokusech vycestovat ze země. Probouzel pocit beznaděje, bezmoci a rezignace cokoliv měnit. Rozhodl jsem se, alespoň veřejně vyznávat svoji víru v Ježíše Krista, sloužit Bohu a lidem. Ne vždy se mně to dařilo. Neviděl jsem tehdy žádnou možnost, jak se angažovat politickými prostředky.
Rád bych s Vámi sdílel jen dvě, na první pohled málo důležité události dnešních dnů:
1. Právě dnes, 21. 8. 2019 si domluvil schůzku s p. prezidentem předseda strany, o které se dnes bude mluvit celý den, a ne jen dnes. Ano je to KSČ(M). Vím, že je to již jiná strana, jak proklamují komunisté. Ale přesto je zřejmé, že jejich DNA se nedá zapřít. Mnohokrát jsme byli svědky při rozhovorech, v článcích, oč doopravdy jde. Vždy budou hájit své barvy, a vždy dají najevo, kdo je jejich odvěký nepřítel a budou do posledního dechu bránit své ideologické zájmy a potřeby, docela často v kontextu našich dějin. Proč se často brání interpretovat minulost a raději směřují „k zítřkům“?
Možná, že návštěva u prezidenta právě dnes není důležitá, ale určitě je symbolická. Proč právě dnes? Přesně na den 50 - ti letého výročí. Proč docela často si představitelé této strany souhlasně notují s těmi, kteří podle právníků a odborníků překračují Ústavu, nejen v současné kauze, ale i dříve. Ano, oni jsou schopni vycítit správný ideologický a „východní“ vítr, pro své ideje a aktivity. To, že mají po třiceti létech v médiích tolik prostoru a času, považuji za sílu naší demokracie a respektuji to. Zároveň to uznávám za stejně silný paradoxní symbol naší politiky.
2. Zrovna v těchto posledních dnech jsme byli svědky, jak v tomto politickém dění „účel světí prostředky“, bez skrupulí před celým národem. V celé známé kauze ministra kultury, je šokující nejvíce, jak premiér země dokáže změnit ze dne na den svůj názor, dokáže pomluvit, pošlapat, znevážit člověka, kterého ještě nedávno doporučoval do své vlády. Proč? Myslím, že neexistuje nic, co by ještě dokázalo vyvrátit přesvědčení občanů, že jeho jednání je podlé a nehodné premiéra demokratické země.
Ještě více udivuje, jak opět poslanci této strany stojí jednotně za svým stranickým šéfem. Nedovolí, aby zrníčko kritiky, nedůvěry padlo na jeho hlavu. Musí najít viníky, za každou cenu vysvětlit vše v jeho prospěch, očistit, posvětit, postavit v lepším světle, než se jeví. Zdá se, že právě v tomto jsou naprosto se svým premiérem jednotní. On taky nesnáší kritiku, hodnocení, napomenutí. Nakonec i p. Šmarda byl obviněn, že moc mluvil a docela otevřeně, kriticky o premiérovi. „Raději, aby nemluvil“. Poslanci vládní strany, SPD a KSČ mu to vyčítali. To je zajímavé.
Myslím, že v současné době již nedokážu více udělat, tak jsem se rozhodl, alespoň vyjádřit svůj údiv a znepokojení nad jevy, kterých jsme svědky na naší politické scéně. Chci pokračovat v nesení dobré zprávy lidem, kteří hledají naději, povzbuzení a konkrétní pomoc.
Jsem moc rád a jsem šťasten, že to, co dnes celý den vidíme, je již jen krvavou historií našich dějin. Jsem moc vděčný za ty, kteří bojovali až do vítězného konce, nebáli se kritiky, obušků, mučení, ani vězení. Díky jim i Pánu Bohu za nádherné a svobodné období, jenž nám je darováno, abychom se nim těšili, ale zároveň ho opečovávali a podíleli se na jeho růstu.
Ať Bůh žehná naši zemi.
