Dnes se ke mně dostal článek o nulové sebereflexi Václava Klause. "Vše jsme se učili, všichni jsme se tehdy učili - nedělejme z toho kriminalizaci. Podle Klause dnes kriminalizujeme lidi, kteří se pouze učili zbohatnout a protože jsme byli všichni začátečníci, chybička se holt vloudila. Proto přišel s amnestií. Pouze naplno projevil, co si celou dobu myslí. Ve světě Václava Klause je umění zbohatnout tím nejvyšším uměním. A pokud se někdo tomuto umění teprve učí a klopýtne, tak si zaslouží milost či amnestii.“
Ano, V.Klaus je těžký pragmatik až na kost, o tom nepochybuji. A v jeho laskavém podhoubí se dařilo lecjakému neřádu. Stejně jako je jeho jakousi slizskou verzí M.Zeman (nejen metaforicky, ale i doslova, to kvůli té husté slině mezi horním a dolním rtem), pod jehož záštitou "vyrostl" například Gross (jak vypěstován svým tvůrcem v nitru hory pod vlivem Tolkienova díla, křížením zlobra s princem Krasoněm). Díky oběma těmto lidem a jejich toleranci (a podáváním vzoru vlastním praktikováním) mrazivého pragmatismu se u nás tak dobře dařilo Paroubkům, Rathům a jejich pohůnkům; v takovém až mordorském prostředí se dobře daří havěti, vylezlé zpod kamenů, pokrytých bolševickým mechem a skřetím slizem, velice schopné havěti, havěti schopné všeho.
Dále je Klaus osoba s velmi dobře zřetelnou poruchou osobnosti, narcismus by na něm mohli vyučovat studenty v hodinách psychologie. Hezky tuto poruchu sdílí s Rathem, který je na tom podle mne ještě mnohem hůře - ten už patří spíše do hodin psychiatrie, neb jeho víra v jeho právo na beztrestnost a v jeho nadlidství je mimořádná a těžko uvěřitelná, to na Klausovi aspoň bylo vidět, že ho ta prozrazená pikantnost s ukradeným perem štve.
No a v neposlední řadě je Klaus “takovej nepříjemnej polobuzerant, čímž jsou ovšem nevinně uráženi normální buzeranti” - toto už není moje formulace, to řekl novinářům Landovský a mně se to od pana Landovského tuze líbilo, jakkoli jeho samotného příliš nemusím. Krásná formulace, všechna čest. Já těmto lidem, kterým on říká “polobuzerant”, říkám "polomuž".
Poslední volba prezidenta mne velmi rozhodila, těžko jsem se z toho asi týden trvajícího depresivního stavu dostávala. Vlastně jsem se z toho dostala jen díky tomu, že jsem si slíbila, že do dalších jakýchkoli voleb u nás se nebudu zajímat o politiku - dělám teď výjimku, neb toto je má odpověď příteli na jeho mail o Václavu Klausovi. No a jsem kdykoli ochotna vyjít do ulic s transparentem, kdyby se zas dostal k centru moci Paroubek nebo Rath, to ano; jinak prostě politiku ignoruji - televizi nesleduji vůbec, takže to není nikterak těžké.
Ale jedna věc se mi na tom polomužovi přecejen líbí, tu mu musím, pacholkovi, přiznat - schopnost vlastního úsudku navzdory trendům a módním vlivům - líbilo se mi už zpochybnění existence globálního oteplování, zdá se mi dokonce, že dnes již o něm pochybuje i část vědců, nevím to jistě, ale někde jsem o té nejistotě loni četla populárněvědecký článek. Také stejně jako on nehýkám nadšením nad všeobjímajícností úžasné Evropské unie - my Češi jsme hrozní pangejtisté - od extrému k extrému, nejdřív bylo dobré vše ruské, pak vše ze západu; třešničkou na dortu je třeba to, že se musíme ptát, co se smí jmenovat marmeláda a co se smí jmenovat pomazánkové máslo. Paní učitelko, prosím čurat.
Já sama samostatné kritické myšlení používám a nechápu třeba to, jak spousta lidí za svorného potlesku většiny lékařů a všech dealerů cpou do svých nedospělých dcer novou (tedy nevyzkoušenou) vakcínu proti některým typům virů HPV, do kuchyňského měřítka převedeno nechápu třeba to, jak si někdo může upéct bábovku ve formě z umělé hmoty a pak ji jíst, dokonce ten pokrm podávat svým dětem, a to vše jen proto, že "ten moderní silikon je přece tak úžasný a naprosto nezávadný". Také mne dráždí módní vlna, která umožňuje velký byznys s duchovnem - všechny ty předražené víkendy s vesmírnými konstelacemi (kdy si údajně můžete například vylepšit vztahy s jinou osobou tím, že jaksi pomůžete uzlům ve vesmíru, aby se rozmotaly), s řadou předstíraných tantrických i jiných extází a náhlých skupinových prozření jednotlivců a jiných hromadných niterných zážitků na povel (no přiznejte to, že jste u třetí čakry nic nepocítila, paní, když ten víkend stál 5400), s návody na posílání energie atd. Sama jsem tak trošku čarodějka od přírody, telepatie mi šla vždy a na posílání energie mám už dávno svůj vlastní systém, tak možná proto mne to zneužití duchovna tak rozčiluje, neboť vím, že většina těchto věcí je nepřenositelných. Naprostá většina klientů těchto kurzů jsou z různého důvodu nedostatečně sebevědomé ženy a jsou dle mého názoru hromadně zneužívány - v těch kurzech se naučí předstírat klid a vyrovnanost, či naopak svíjet se a tančit spontánně (jistě jde o spontánnost?) až do svíjení se na zemi, ale kdybyste před takovou ženou na chodníku dupli, tak se rozpláče. Myslím si, že jim to válcování tím duchovním byznysem ve skutečnosti nepomáhá, že navenek se sice tváří vyrovnaně a ví, že se mají mít rády, a to tedy sakra opravdu mají, ale ony uvnitř zůstávají stále stejné se svými starými pochybnostmi, přiživovanými a obalovanými ještě navíc tou novou nedokonalostí v duchovních praktikách, které jim kdosi předvádí jako cíl, o nějž by měly usilovat. Ale není to jimi samými stanovený cíl, jsou jen posté postaveny před další, někým jiným vymyšlený vzor, kterého se mají snažit dosáhnout. Jen to dřív bylo “Být hodná maminky holčička”, pak “Naučit se číst a počítat a sedět rovně a pěkně se hlásit”, “Naučit se dobře svíčkovou a nakojit miminko a stihnout uklidit a vyžehlit a upéct, než přijde tchýně na návštěvu” a “Být svému manželovi dobrou milenkou (být zlobivá holčička, ale jen když se to hodí)” a teď je to “Odpustit matce, odpustit tchýni, odpustit manželovi a DOSÁHNOUT NIRVÁNY”. Stále jsou pod tlakem nedostižného vzoru a je to jistě jejich věc, ale ta kombinace evidentní manipulace s tvárnými lidmi a velkých zisků, co se v tomto oboru manipulátorům (pragmatikům převlečeným za novodobé kněží) daří vydělávat za moudrého a laskavého pokyvování hlavou, mě prostě poněkud rozesmutňuje a tuze mne dráždí.
Já je na tom chodníku i poznám. Ale nedupu na ně, nebojte.
No a k módě samotné - mám kamarádku, která si nemůže pomoct a módními trendy je zmítána. (Jinak je to velice, velice správná ženská*). Jednu chvíli (je to tak 5 let) chodila chuděra na jaře po městě vyhastrošená v zástěře, která byla vysoce módní, ale vypadala úplně přesně jako ty zástěry, ve kterých moje babička chodila od rána do večera, třeba i na dvorek kuchat slepice. No a také byly módní holinky - obyčejné holinky veselých barev. K tomu se nosily normální módní kabelky (přes pokrčenou ručku pěkně před sebou) a já jsem se rozhlížela, zda si to někdo z nějaké výškové budovy nenatáčí, protože celý ten výjev k tomu sváděl - celé to vypadalo, jako kdyby módní tvůrci byli už tak znudění (představuvuji si je jako dva lehce přiopité chlápky diskutující v hospodě), že jeden říká: “Hele, škyt, to není možný, že úplně všechny naše návrhy se chytí, pojď, škyt, vymyslíme něco, co už nám neprojde: vsaď se, že třeba gumovky na sebe nevezmou, škyt, cha.” A ten druhej: “A vsaď se, že vezmou. A ještě za ně zaplatí dobrejch... no třeba dobrejch 1200.” “Nesmysl! Škyt!” “Tak o kolik.” “Tak o stovku.” “Tak platí, plácneme si.” ..A pak si vylezou na městskou věž a chechtají se, jak dole běhají bohaté paničky v zástěře a v gumovkách...
To jsem od té politiky pěkně utekla.
Takže, děvčata – řekněte tomu, koho milujete, že ho milujete. A tomu, koho už nemilujete, že ho už nemilujete. Tchýni řekněte, že nedělní návštěva se vám nehodí a jestli jí vadí, že nemáte uklizeno ve skříni, tak ať ji nechá zavřenou. Mamince dejte pusu a řekněte jí, že už jste velká a budete si žít podle svého. Když někomu ublížíte a bude Vám to líto, určitě se mu omluvte a tu lítost mu sdělte. Když potkáte cizí babu v super svetru, určitě jí ho pochvalte. Když se Vaše nejlepší kamarádka k někomu chová nepěkně, seberte odvahu jí to říct; chce to kuráž, ale dá se to. Když jste někdy nervózní a řvete na děti, tak si pak, až se uklidníte, nezapomeňte k nim kleknout a velmi se jim omluvit. Nebo povyskočit, když už Vás přerostly. Když Vás někdo potěšil, sdělte mu to. Když Vás někdo naštval, sdělte mu to. A budete štastná. Jo a mimochodem, velmi osvobozující je nevlastnit žehličku. No a ideální bude, když mne neposlechnete ani v jedné věci, které vám radím zdarma, a neposlechnete ani nikoho jiného, který Vám to poradí za 3800, ale když poslechnete sama sebe, co se Vám ráno dere do mysli, když naskakuje software do mozku.
* Nejen velice správná ženská, nejlepší, co znám!! …Hele, mám Tě strašně ráda, osobo, vždyť to víš, tak se laskavě neurážej, čůzo, jo? Chybíš mi a Tvoje slepice s vajglem je nejlepší bod mých literárních pokusů! J
