Pokrok holt nezastavíte - ani v měkkých vědách ne. Nechápu, jak jsme bez všech těch informací dokázali tak pěkně vyrůst? :-)
Patřím již do věkové skupiny "střed +". A o minulosti staří lidé nemají mluvit, neb to nikoho nezajímá a leckdy to ani není pravda, cha. Ale stáří sebou nese i jistou dávku sobectví: No a co, že to nikoho nezajímá? Stejně Vám to povím, a to pěkně podrobně:
Tak nejen že za našeho mládí jsme žili jiným tempem a narozdíl od dnešních zaláskovaných, kteří se během odloučení mohou několikrát za den pohádat a usmířit a mohou si vybrat, zda jim to více vyhovuje přes skype, telefonní hovor či jen pomocí sms, my jsme museli vyhlížet pošťáka s brašnou. A jak se blížil, bylo skvostně sladkobolné to skenování pošťácké brašny s vroucím přáním, aby obsahovala dopis od milého. Do týdne pak měl miláček odpověď.
Vyrůstali jsme ovšem za neexistence i jiných než technických vymožeností. Kupříkladu kdo tehdy stihl být bezdůvodně smutný, měl prostě splín, blbou náladu, nikoli depresi. Leckdo byl škatulkován jako blbej, ale měl jen poruchu učení. Kamarádka, jejíž syn stále nosil domů poznámky, byla srozumněna s tím, že má prostě zlobivého pacholka, dnes již ovšem ví, že byl v dětství pravděpodobně hyperaktivní, neměl-li dokonce LMD - neví teď, zda ho před lety mlátila málo, či neoprávněně.
Nedávno jsem četla krásný článek o prokrastinaci a tu náhle jsem dnešním studentům zazáviděla - zatímco my jsme se jen poflakovali a byli líní, oni si klidně prokrastinují - nic nedělají a ještě k tomu to zní tak vznešeně. Líbil se mi též velmi popis, jak takový prokrastinující chudák trpí :-) je to pravda, jako starý lenoch to znám a potvrzuji, ale připadala jsem si tak nějak ochuzena o tu možnost lenošit v souladu s vědou.
Nicméně konečně přicházím na výhodu pravěku: Milé děti, hlavně dívky, považte - za mého mládí nebyla ještě vynalezena celulitida - prostě tehdy ještě neexistovala :-)
