Holkám patří růžová a červená barva, klukům modrá a zelená. Holky si hrají s panenkami, kluci s auty. Na písku si dělají holky bábovičky, kluci budují tunely a stavějí hrady. Holky nosí dlouhé vlásky, kluci krátké. Holky brečí, kluci ne. Zažité stereotypy, které se postupně boří. Stejně jako vzorec, že maminka žehlí, vaří a uklízí, tatínek leží na gauči a čte si noviny, je dávno přežitek.
Mým synům červená moc sluší. Přistihla jsem se, že jí dávám při nakupování dětského oblečení přednost. Ne, že by moji kluci chodili v outfitech alá červená karkulka, ale červená trička nebo tepláky v jejich šatnících prostě jsou. Poslední dva roky přišly do módy světle růžová pánská pólo trička. To už se mi trošku příčí. Klukům jsem je nepořídila.
Mám známou, která má pětiletou dceru a tříletá dvojčata, kluky. V našem domě mají prarodiče, které docela často navštěvují a naše děti si spolu hrají. Když byli bráškové ještě malá miminka, trochu mě zarazili růžové ponožtičky, růžová bodýčka a tepláčky. Dobře, miminko každou chvilku ublinkne, jeho plenka přeteče, náhradní oblečení po ségře se vždycky hodí. Já jsem také jednou staršího syna v porodnici oblékla do růžového overalu, protože jiné čisté erární oblečení jsem zrovna neměla. Ale tak nějak se mi to příčilo a těšila jsem se, až sanitářka přinese vypranou várku modrých oblečků. Maminka dvojčátek se růžové nebojí. Směle s nimi vyrážela ven ve vyloženě holčičích úborech. Zdálo se mi, že zvlášť jednoho z nich obléká jako holku s velkou oblibou.
Kluci vyrostli, už jsou jim tři roky a chodí do školky. Každé ráno je vidím v šatně v růžových punčocháčích a v tričku s Hello Kitty. Občas mají něco modrého, zeleného s bagrem, ale základ jejich garderoby je po sestře. Dvojče stylizované převážně za holčičku má červené bačkůrky s mašličkami, druhé modré klučičí s auty. Není už to příliš? I tak malé děti poznají, že je něco klučičí a něco holčičí. Odhoďme předsudky a zavedené zkostnatělé tradiční třídění mužského a ženského. Ale dávat klukovi sukni? To nemůže přijít normální nikomu. (Sukni tedy naše příkladová dvojčata nenosí.).
Je jasné, že maminka na mateřské dovolené nemá peněz na rozdávání. Zvlášť pokud se jí narodí dvojčata. Ale myslím, že v dnešní době se dá sehnat moc pěkné už nošené oblečení za pár korun. A najít maminku, která řeší třeba opačný problém, že má doma holčičí oblečení po starším dítěti a shání klučičí miminkovské pro brášku, dnes na sociální síti a maminkovských diskusních fórech, není žádný problém. Výměnný obchod existuje stále. I když holka v modrém asi nikoho moc nezarazí, nemusí mít přeci všechno s obrázky dopravních prostředků a animovaných superhrdinů. Už je to prostě dané, že holčičky chtějí vypadat jako princezny.
Nejsem maminka posedlá značkovým oblečením a nesoutěžím v tom, jak jsou moje děti, co se týče oblečení,strašně in. Ale fotka chlapečka ve sladce růžovém tričku s kytičkami ve fotogalerii školky mě prostě zarazila a ukázala jsem ji pár maminkám. Shodly jsme se na tom, že jsou prostě lidé, kterým chybí určitý druh sociální inteligence a chodí oblečení trošku mimo standart. Není to pro ně důležité. Nevnímají, že si na ně ostatní ukazují. Zákonitě pak podle svého nevkusu oblékají i své děti. Ale tohle není případ naší maminky dvojčátek. Ta nijak z davu nevyčnívá, nijak by vás její oblečení nezarazilo. Ani to není žádný sociální případ, že by musela počítat každou korunu a nemít čím nakrmit své děti. Zřejmě si myslí, že děti jsou malé a to, co mají na sobě, nevnímají. Je ale na omylu. Nejen, že to vnímají oni, vnímají to i děti ze třídy, a zákonitě se to musí někde projevit, ovlivní to jejich vývoj. Nebo se mýlím já?
