Čeština - zbytečný jazyk pro deset milionů zlodějů

Ano. Do nadpisu jsem dal anti-vlastneckou větu. Ale přitáhla Vás, že? Není se čemu divit. Ranilo to Vaše ego? Urazilo to Vaše národní cítění? Pošpinilo to Vaši čest? Očernil jsem tím vlastně i celou Vaši podstatu? (No, to už jsem zašel na Čechy možná až moc daleko.) Pokud ano, tak se ani zde není čemu divit. Prostě – v každém z nás je, v některém víc, v některém míň, určité národní cítění, které hned zahlásí alarm, když uslyší, jak někdo útočí na náš národ. Je jedno, že se o tom národu říká, že jsou to „neschopní flákačové, zloději a lehkoživkové“, skoro každý je pyšný, že je Čech.

Přestanu být ale hrubý a řeknu Vám důvod, proč si myslím, že je třeba být proti vlastenectví – tomu nešvaru lidského naturelu. Vím, že v historii neexistují „kdyby“, nicméně si představte, že se generace obrozenců nikdy nenarodila. Nikdy nevznikla spisovná čeština. Pokud by se tak vážně nestalo, úřední řečí by byla němčina, která by mě nyní nemučila jako druhý cizí jazyk. Naopak. Šla by mi, byla by totiž mou mateřštinou. Sdíleli bychom výkonné hospodářství Německa, které by zvedalo naši životní úroveň a byli bychom zákládajícími členy EU. Mrzí mě, že se z češtiny stal jenom jakýsi jazyk pro deset milionů lidí, kterým se po ujetí 300 km do jakékoliv světové strany prostě nedomluvíte.

Nemám rád vlastence. V České republice nejsme tak ortodoxní vlastenci jako v USA a jsem za to velice vděčný. Dle mého názoru nepoužíváme vlastenectví jako nesmyslný argument například při náboru do armády, jako se to děje právě v Americe. Straší mě, že by v dnešní době měli do armády vstoupit lidi jenom z přesvědčení, že „vlast je potřebuje“. Obzvláště, když armádu neovládá vlast, ale populističtí politici.
Největším problémem vlastenectví shledávám (v teoretické rovině) možnost, že bude bránit a oddalovat sjednocování planety Země. V době, kdy se hodláme přistát na Marsu, kdy máme myšlenky na kolonizování vesmíru, nejsme ani jednotní jako planeta? Jak máme obydlovat to nové v meziplanetárním nekonečnu, když se přes všechno vlastenčení (která bude používáno, s největší pravděpodobností, jen jako zástěrka politiků, kteří sledují vlastní sobecké cíle) nedokážeme sjednotit ani „doma“?

Další věc, která mě velmi rozhořčuje na vlastenectví jsou věty typu: „Dneska budeš fandit Anglii? A to jsi Čech?“ nebo „Ty jezdíš do zahraničí, když ani nemáš pořádně procestované Čechy?“. Musím přiznat, že nic mě nedokáže popudit více. Věty, které nepřipouští jiný názor, jiné touhy, které pouze svazují a přikazují. I v téhle formě se velmi často vlastenectví vyskytuje, i když si to, bohužel, málokdo připouští.

Myslím, že vlastenectví je zbytečné. Dovolím si říct: „je k ničemu“. Pokud si národ zaslouží, aby na něj jeho jednotliví členové byli pyšní, není třeba vlastenectví, protože se bude udržovat sám. Jestliže se ale občané ke své vlasti nehlásí, pak je vlastenectví něco, co pouze brání nekvalitní věc, která nesmí být dál uměle udržována. A tak, na závěr, bych rád podotkl, že, dle mého názoru, je naprosto kontraproduktivní vlastencem být. Je třeba pro národ jednat tak, aby vlastenci nebyli nikdy potřeba.