Radosti a starosti šumavského starosty Díl 8.

Čas letí jako s větrem o závod. Další, zvláštní a covidem opět poznamenaný rok je za námi. Možná i proto, abychom ten letící čas trochu zpomalili, stojí za to se ohlédnout a na uplynulý rok trochu zavzpomínat a zhodnotit jej. 

Kdybych ho měl ze své pozice starosty Železné Rudy okomentovat jedním slovem, musím použít termín: rozporuplný. Na jedné straně se všichni stále potýkáme s pandemií. Na vlastní oči prakticky každý den vidím, jak nesmírně psychicky náročná je tato doba pro spoustu rodičů, kteří musí zvládat neustále se měnící pravidla školní docházky a celkově výuky dětí. Celá řada seniorů pak v této nedobré době cítí pocit osamění a vystrašení. Většina podnikatelů smutně počítá další a další ztráty a zatím marně vyhlíží světlo na konci tunelu. Nekonečná pandemie bohužel nezpůsobuje škody jen našemu zdraví a ekonomice, ale i mezilidským vztahům. Počáteční semknutí bohužel příliš dlouho nevydrželo, místo něj jsou tu hádky a nevraživost mezi očkovanými a neočkovanými a celkově špatná nálada. Není se co divit, ale zlomit se zkrátka nesmíme nechat.

A také nenecháme. Zvládneme to a bude líp. Nepochybuju o tom. Stále totiž kolem sebe vidím dost lidí, kteří myslí pozitivně, bojují, pomáhají druhým, povzbuzují je, a pracují na tom, abychom se všichni měli z čeho radovat a na co se těšit.

Díky tomu se z pohledu našeho města nemusím při ohlédnutí za loňským rokem jen mračit, ale mohu se i usmívat. Mám krásné vzpomínky na to, jak jsme seniorům a všem, kdo potřebovali pomoc rozváželi obědy, zajišťovali pro ně respirátory. Řada lidí nám při tom zcela nezištně pomáhala, a senioři nešetřili vděčností. Krásné chvíle v těžké době. A také důležité. I díky nim si stále více a více uvědomujeme, že právě naši místní, i když už jsou oproti návštěvníkům často ve výrazné menšině, jsou srdcem a duší našeho města. A nemají to proti převaze návštěvníků a náporu turistického ruchu vůbec lehké.

Proto se ve vedení města snažíme co nejlépe hospodařit, abychom si jim mohli dovolit alespoň v rámci našich možností pomáhat. Mám radost, že zvládneme třeba našim seniorům zajistit odvoz do lékárny a dát jim příspěvky na léky. Připravujeme pro ně i nejrůznější akce, aby měli šanci na rozptýlení a sociální kontakt. Opravdu doufám, že nám situace během jara umožní jejich pořádání. Držte prosím palce.

Všem místním jsme se pak rozhodli přispět na svoz odpadů, který jsme naopak zdražili přespolním majitelům apartmánů. Tento krok vyvolal hodně pozornosti, ale já si za ním jednoznačně stojím. Apartmánů u nás v poslední době vyrostly stovky. Zejména o víkendech je Železnorudsko plné návštěvníků, kteří na rozdíl od hotelových hostů často ani neplatí poplatek za pobyt, ale odpad po nich samozřejmě zůstává. A to by nebylo fér. Turistický ruch je pro české hory a řadu subjektů samozřejmě důležitý, ale situace nesmí přerůst únosnou mez. Lidé, kteří zde žijí celý život, hory jsou jejich domovem, si nezaslouží, aby měli uhýbat zábavě návštěvníků. Mně vždycky rodiče učili, že na návštěvě se mám chovat slušně. Držím se toho a oceňuji, že drtivá většina lidí to vidí a cítí stejně.

Stydět se nemusíme ani za naše investiční snažení. Máme nový průtah Železnou Rudou včetně nových chodníků, přechodů pro chodce a osvětlení, novou hasičskou zbrojnici, nové kruhové objezdy u naší školy a v Alžbětíně, máme za sebou opravy dalších ulic, nové hřiště na malou kopanou a unikátní pumptrackovou dráhu, a jen zima přerušila práce na výstavbě našeho nového náměstí. Troufám si neskromně říct, že to není na město velikosti Železné Rudy málo.

Ale rozhodně neusínáme na vavřínech. Úsporné hospodaření i úspěšnost při žádání o krajské či státní dotace nám naštěstí další investice, takže můžeme Železnorudsko i nadále rozvíjet. Pracujeme na výstavbě obecních bytů. Tyto byty budou sloužit po dostavbě jako nájemní byty pro potřeby našich občanů. Je to velké a zásadní téma a rád bych se tomu podrobněji věnoval v některém z následujících dílu blogu. Spokojený život ve městě ale nevytvoří jen nemovitosti či infrastruktura. Hodně se chceme v letošním roce zaměřit i na atmosféru v našem městě. Aby se u nás lidem dobře bydlelo a žilo. A samozřejmě, aby se u nás líbilo i návštěvníkům. Ti slušní jsou u nás vždy vítáni.

Díky, že jste dočetli až sem. Těším se na viděnou u dalšího dílu Radostí a starostí šumavského starosty.