Radosti a starosti šumavského starosty díl 15.

Říká se, že na lepší si člověk zvykne snadno a rychle. V komunální politice navíc stále víc a víc platí, že si mnozí toho lepšího neváží, naopak, brzy jim přestane stačit. A hlasitě se dožadují, že chtějí víc.

Čas i svět jdou neustále dopředu. Bohužel, se tomu přizpůsobuje i naše myšlení. Proč píšu bohužel? Pokusím se to vysvětlit. Není žádným tajemstvím, že dříve se žilo mnohem pomaleji. Život do značné míry určovala roční období a z nich vyplývající pracovní povinnosti. Po práci se lidé sesedli a povídali si, vzpomínali.

Ne, nevolám po návratu starých časů. Jen jsem přesvědčen, že bychom si z nich měli něco uchovat. Například schopnost těšit se a umět si užívat to, co se nám podařilo. Vidím totiž kolem sebe, že tuhle schopnost ztrácíme. Žijeme podle hesla: Není nic staršího, než včerejší noviny. Začíná být jedno, co bylo včera, dnes už se ženeme za něčím novým.

To vede k pocitu permanentní nespokojenosti a frustrace, který se projevuje v tom, jak se k sobě lidé chovají navzájem, jak komunikují na sociálních sítích. Nepřestávající proud negace, závisti, nenávisti. K čemu je to dobré? Je opravdu právě tohle pro některé životní energie a smysl? Někdy se skoro zdá, že ano. Pro mě, a pevně věřím, že i pro vás, je to ale naopak dost skličující.

Teď je léto. Budou, někde už začaly žně. Dřív to pro lidi znamenalo spoustu ruční dřiny. Ale když bylo obilí pod střechou, bylo to důvod k radosti a oslavě. Zvládli jsme, máme na pár měsíců vystaráno, pojďme si to užít. Z čeho se dokážeme radovat dneska? A užívat si to déle než pár minut? Ano, oslavili jsme titul mistrů světa v hokeji. Jenže uplynulo pár týdnů a už jsem ze všech stran slyšel a četl, jak to naopak „podělali“ fotbalisti. Nemůžu se zbavit pocitu, že tohle nadávání si mnozí užívají víc, než kdyby měli možnost oslavit další úspěch. Je to strašná škoda.

Nevím, jak tenhle trend změnit. Každopádně je ale demotivující pro každého, kdo se o něco snaží, protože si dopředu může být jistý, že ať udělá to či ono, vždycky se najde dostatek těch, kteří ho zkritizují, nebo se mu vysmějí. Asi jediná šance je snažit se tyhle negativní reakce nečíst, neposlouchat, a když už jim nelze uniknout, tak je pustit z hlavy. To ale není vůbec jednoduché.

Pokud to vidíte podobně jako já, tak vás chci poprosit o jednu věc. Nezavírejte před touhle negací oči. Zároveň nemá žádný smysl se s „hejtry“ hádat. Co ale smysl určitě má, pokud se vám jakýkoli výsledek něčího snažení líbí, pochvalte ho. Veřejně. Nebo aspoň oceňte snahu. Možná byste se divili, jak moc tím někoho potěšíte. Díky.