Radosti a starosti šumavského starosty Díl 3.

Schválně, kolik byste bez googlování tipli, že stojí průměrně metr čtvereční nového bytu v Železné Rudě? Pokud situaci vyloženě nesledujete, tak byste nejspíš hádali méně, než jaká je realita. Ta je totiž bohužel pořádně drahá. 

Ceny nemovitostí v Železné Rudě, ale samozřejmě nejen tady u nás, za poslední roky dramaticky vzrostly. U nových projektů se cena šplhá až k 90 tisícům korunám za metr.  Když se dnes u nás staví,  je pravda, že si byty a apartmány primárně kupují lidé coby víkendové útočiště, případně výhodnou investici. Výsledkem pak je, že  o víkendech se počet obyvatel Železné Rudy zněkolikanásobí a v pondělí zůstanou po tisícovkách těchto návštěvníků jen plné popelnice. Město z nich však na rozdíl od hostů ubytovaných v hotelích a penzionech nemá ani poplatek za pobyt. Zároveň pro místní se pořízení bydlení v Železné Rudě stává stále méně reálné.

Z pohledu města a jeho obyvatel je tahle situace, řekněme, velmi složitá. V principu pochopitelně vítáme návštěvníky. Turistický ruch spoustu lidí v Železné Rudě živí. Zájem o nákup víkendových či investičních bytů dosáhl takové míry, že z pohledu města a jeho rezidentů je vnímán spíše negativně. Stejná nebo podobná situace bohužel panuje v mnoha horských střediscích.

Tento stav je dlouhodobě neudržitelný, proto je nutné nalézt smysluplné komplexní řešení, zejména z pohledu příjmů obcí. Ale já vnímám ještě mnohem palčivější problém, a tím je často nedostupnost bydlení pro místní trvale žijící obyvatele. Pro život, sousedskou atmosféru, ale v neposlední řadě samozřejmě i pro fungování města je totiž udržení místních obyvatel absolutní prioritou.

Aby se ve městě dalo kvalitně žít, pracovat a podnikat, nezbytně k tomu potřebujete učitelky a učitele pro mateřskou i základní školu, městské policisty, zaměstnance technických služeb, zaměstnance městského úřadu, členy integrovaného záchranného systému a další lidi zajišťující chod věcí a služeb nezbytných pro život ve městě, které však často považujeme za samozřejmé. Jenže ony nejsou. Aby mohla fungovat škola, musíte mít nejen budovu, ale i vyučující, když jdete něco vyřídit na úřad, očekáváte, že tam najdete úřednici či úředníka, kteří Vám dokážou pomoct a poradit, když napadne sníh, určitě by se vám nelíbilo, kdyby jej nikdo neodklízel, za naprosto automatickou věc považujeme také například dodávky pitné vody. A takto bych mohl pokračovat. Jde ve všech případech o lidi z masa a kostí, kteří samozřejmě potřebují někde bydlet. Ideálně samozřejmě v místě zaměstnání, zejména když jde o horské městečko, kam zejména v zimě není vždy jednoduchá dostupnost.

Jenže představa, že by si například mladá učitelka či městský policista mohli v současnosti pořídit bydlení v Železné Rudě, je až na výjimky dosti nereálná. Najít prakticky nelze ani dostupné nájemní bydlení. Jedním z důvodů bohužel je, že se město Železná Ruda v minulosti zbavilo obecního bytového fondu.

Proto jsme se s kolegy shodli, že je nutné hledat a najít řešení. Po konzultacích a analýzách jsme dospěli k tomu, že máme v podstatě jedinou reálnou cestu. Tou je městská investice do bytové výstavby s tím, že byty zůstanou v majetku města, a budeme je moci za dostupných podmínek pronajmout lidem, které ve městě potřebujeme a také lidem, kteří se ocitnou v obtížné životní situaci, typicky může jít třeba o samoživitelku s dítětem v tíživé situaci. Pouze vlastnictví určitého bytového fondu dává městu možnost, jak rozhodnout o tom, kdo bude nájemníkem a za jakých podmínek. 

Městský development samozřejmě není zázračné a bohužel ani rychlé řešení. V případě města jako je Železná Ruda musíme v prvé řadě vycházet z našich finančních, ale i majetkových možností, které jsou v obou případech omezené. Ale nějaké karty v ruce máme a hodláme je využít, co nejlépe to půjde. Už v letošním roce chceme vybudovat první nové byty nad naší novou hasičskou zbrojnicí. V příštích letech pak chceme obecní bytový fond rozšířit o další byty. V ideálním případě bychom pro naše potřeby chtěli mít v budoucnu k dispozici desítky bytů. Říkám otevřeně, že nebude jednoduché tento cíl splnit, ale jsme odhodlaní to dokázat. Držte nám palce.

Pokud máte třeba nějaké nápady či tipy, jak podobné problémy řeší jiná města, budu rád, když mi je napíšete do komentářů. Mějte se hezky a těším se na viděnou u dalšího dílu Radostí a starostí šumavského starosty.