Radosti a starosti šumavského starosty Díl 11.

Čas je relativní, řekl kdysi Albert Einstein. Platí to nejen ve fyzice, ale i v komunální politice a vlastně v životě obecně. Hezkým příkladem je další etapa stavby průtahu Železnou Rudou, která u nás nedávno začala.

Jde o, na naše poměry, obří událost, protože se za úplné uzavírky totálně rekonstruuje hlavní komunikace procházející centrem Železné Rudy. Mění se nejen povrch vozovky, ale dělají se i kompletní inženýrské sítě pod zemí, nové chodníky, veřejné osvětlení, nová místa pro přecházení pro chodce atd. Hlavním investorem je stát, konkrétně Ředitelství silnic a dálnic, naše město spolufinancuje související věci, jako jsou například zmíněné chodníky, osvětlení atd.

Jak asi tušíte, takto velká dopravní stavba (samotná stavba bude v letošním roce trvat zhruba čtvrt roku, příští rok budeme pokračovat) se připravuje dlouhé měsíce až roky, během nichž se řeší financování, projekt, dohadují se podmínky, termíny, získávají se všechna potřebná povolení, řeší se dopravní opatření, objízdné trasy a mnoho dalšího. Do celého procesu je zapojena řada institucí, firem, úředníků i politiků. Je odvedena velká spousta práce mnoha lidí. To je tedy první a poměrně dlouhá část celé akce, která však většinovou veřejnost až na výjimky příliš nezajímá.

Potom přichází na řadu samotná realizace. Ta situaci dramaticky mění, protože s sebou nese dopravní omezení (v našem případě úplnou uzavírku), nutnost objížděk a další omezení či nepříjemnosti. V této fázi část veřejnosti ožívá a začíná řešit, kolik minut ztratili kvůli objížďce či v dopravní zácpě, nedej bože, aby se termín dokončení o pár dní posunul. I to se přitom pochopitelně z různých důvodů často stává, nicméně věřím, že v našem případě se vše stihne do druhé poloviny září, jak bylo slíbeno.

To už se ale posouváme do budoucnosti, do doby, kdy bude všechno hotovo. Ta bude pořádně dlouhá, životnost díla je totiž padesát let. Je jasné, že za pár měsíců už si na uzavírky a objížďky nikdo ani nevzpomene. Spíše si ti, kteří si stěžovali na zpoždění, začnou stěžovat naopak na to, že někde jinde je silnice ve špatném stavu a proč ji nikdo neopravuje. A koloběh začne nanovo.

Ale pojďme zpátky k relativitě času. Je pochopitelné, že nikoho netěší ani ztráta pár minut v zácpě, ani pár týdnů nepohodlí kvůli dopravní uzávěře. Ve srovnání s tím, že budeme mít úplně novou komunikaci, nové sítě, chodníky, přechody a osvětlení na několik desetiletí, je to ale velmi přijatelná „daň“.

Jako starostu mě moc těší, že naprostá většina našich občanů Železnorudska to jednoznačně chápe, na pár týdnů zatne zuby a těší se na výsledek, který zlepší kvalitu života a bezpečí nás všech. Stěžovatelé a kritici jsou především lidé přespolní, kteří přes Železnou Rudu jen projíždějí třeba do práce či do Německa na nákup. Ty bych chtěl požádat o shovívavost a pochopení. My to u nás chceme mít také hezké a nebát se o děti, které musely dlouhé roky chodit podél frekventované silnice bez chodníků.

Díky, že jste dočetli až sem. Přeju všem krásné léto. A pokud se vydáte k nám na Šumavu, tak prosím počítejte s tím, že doprava bude během letošních prázdnin u nás složitější.  Těším se na viděnou u dalšího dílu Radostí a starostí šumavského starosty.