Radosti a starosti šumavského starosty Díl 10.

Jako starosta Železné Rudy denně řeším spousty drobných i větších problémů a velmi zblízka vidím starosti a potřeby lidí. 

Zcela výjimečně (asi poprvé v životě veřejně) se musím vyjádřit k té „velké politice“, která je bohužel, ale i možná bohudík, hodně vzdálená.

Na úvod se omlouvám za prodlevu v psaní. Mám za sebou hektické období. V uplynulých měsících se nám s manželkou narodil syn, naše sdružení „Místní – Aby se u nás dobře žilo“ vyhrálo volby na Železnorudsku a stal jsem se znovu starostou. Už jsem si ale, snad mohu říci, trochu vydechl a konečně se tak dostal k napsání dalšího dílu blogu.

A dnes se nebudu tolik zabývat našimi komunálními tématy, i když jak se dozvíte, všechno souvisí se vším. Mám potřebu napsat pár řádků o probíhající prezidentské kampani, kterou určitě všichni sledujeme. Prakticky jí nejde uniknout. To je samozřejmě samo o sobě v pořádku. Už za pár týdnů budeme volit nejvyššího ústavního činitele. Člověka, který sice v našem politickém systému možná nemá tak zásadní pravomoci, přesto je však velmi významným politickým aktérem a reprezentantem naší země, který může mnohé ovlivnit.

Bohužel nezažíváme klidné a příjemné období. Na Ukrajině zuří válka, kde umírají lidé. Po celé Evropě vypukla energetická i ekonomická krize. Mnohým lidem se zhoršuje životní úroveň a mají oprávněné obavy z budoucnosti. Hrozí krachy firem, lidi děsí zdražování nejen energií, ale vlastně všeho. Když s nimi mluvíte, cítíte skutečný strach. A není se čemu divit.

Očekával bych, že tuto nepříjemnou realitu budou reflektovat i prezidentští kandidáti. Ovšem spíše mám pocit, že místo prezidenta budeme v lednu volit „Masterchefa“ nebo vítěze „Superstar“. Pečou se vánočky, cukroví, dělají se legrácky, řeší se občas doslova nesmysly.

Vlastně to ale není překvapivé. Žijeme v době, kdy lidé chtějí od médií všeho druhu hlavně rychlou zábavu. Fotku, krátké video, pár vtipných či kousavých slov a rychle od toho k další fotce, krátkému videu a jinému vtipnému odstavci. To je současná mediální realita a tudíž i realita kampaně. Taková kampaň zjevně zabírá.

Jenže ta skutečná realita je bohužel o dost méně vtipná. A od nejvyššího ústavního činitele bychom měli vyžadovat, aby si to uvědomoval. Populismus všeho druhu zabírá na voliče před volbami, ale nefunguje po volbách. Problémy neřeší, ale naopak prohlubuje, nebo dokonce způsobuje nové.

Pokud vše dospěje do fáze, že nás přejde smích, bude už pozdě. Proto píšu tenhle blog, i když je mi jasné, že asi nebude populární. Není totiž legrační, není to video s tanečkem ani fotka s vánočkou. Někteří si řeknou, co nás straší, o co mu jde? Jiní ho po pár řádcích zavřou s tím, že je to nuda. Vy, kteří jste dočetli až sem, snad uznáte, že nějaký smysl dává.

Je však také třeba říct. I přes všechna výše popsaná negativa se nám v Česku pořád žije objektivně velmi dobře. Ale musíme dělat všechno pro to, aby nám to vydrželo. Strkat před problémy hlavu do mediálního písku plného legrace a vánoček nám asi chvilkově uleví. Jenže o to hůř bude, když potom tu hlavu vytáhneme. Proto je lepší ji tam vůbec nestrkat. Problémům je třeba čelit, a to ideálně hned jak se objeví. Samy se totiž většinou nevyřeší, naopak narostou do rozměrů, které už třeba nebudeme umět zvládnout.

Omlouvám se, vážení čtenáři, že tento díl mého blogu tak trochu nezapadá do adventní pohody, ale kdybych ho nenapsal, tak bych se nemohl zbavit pocitu, že tu hlavu do písku strkám i já. A to nechci.