Radosti a starosti šumavského starosty Díl 1.

Jsou tomu už více než dva roky, co pracuju na pozici starosty šumavského města Železná Ruda. Tato práce přináší tolik pozitivních i negativních zážitků a zkušeností, že jsem se rozhodl o ně začít dělit prostřednictvím blogu. 

Snad vás budu víc bavit a inspirovat, než nudit a štvát. Budu psát o Železné Rudě, o Šumavě, o pohraničí, o politice komunální, i té velké celostátní, ale taky o tom, jaké to je, když se mladý kluk ještě před třicítkou stane starostou sice malého, ale významného horského města. A budu to všechno psát upřímně, bez servítek, obezliček a zbytečného okecávání. Každý den totiž zažívám spoustu věcí, které mi dělají radost, ale taky těch, které mě štvou. Jsem si docela jistý, že to mají podobně všechny kolegyně starostky a kolegové starostové, a vlastně každý z nás. Normálně bych si možná „tradičně po česku“ zanadával v hospodě, ale ty jsou zavřené, tak to budu psát.

Nechci začínat negativně, takže se v tomto prvním textu pokusím poděkovat všem, kteří mi ve snaze o zvelebování Železné Rudy pomáhají. Nebudu jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl. V první řadě jsou to kolegové z koalice, obětaví a pracovití lidé, s nimiž jsme vytvořili výbornou partu. Můžeme se na sebe spolehnout, když se dostaneme do věcného sporu, tak si jej na místě vyříkáme a najdeme řešení. Opravdu táhneme za jeden železnorudský provaz, což může znít jako fráze, ale kdo má zkušenosti s politikou, tak ví, že opak je pravdou častěji, než by se mohlo zdát.

Obrovskou oporu máme v zaměstnankyních a zaměstnancích městského úřadu. Budu si muset koupit klobouk, abych ho mohl smeknout před těmito skvělými lidmi, kteří pro Železnorudsko dýchají. K nim se přidává i řada občanů Železnorudska, kteří zcela dobrovolně a nezištně pomáhají tomu, aby se nám zde lépe žilo. Oni všichni vědí, o koho jde. Děkuju vám.

Nemůžu zapomenout ani na naše německé přátele z druhé strany hranice. Spolupráce s nimi je perfektní a naše sousedské vztahy mimořádné. Dneska už se to nám mladým může zdát jako samozřejmost, ale není to tak dávno, co nás dělila železná opona, a stále existují i pamětníci časů, kdy jsme se navzájem nenáviděli a válčili jsme spolu. Občas mám pocit, že se na to zapomíná. Proto se snažím využít každé příležitosti, abych tyto smutné kapitoly naší historie připomínal, i když jsem je sám neprožil. Bez ohledu na současné těžkosti s pandemií žijeme ve skvělé době. Važme si toho. Je naším společným úkolem zachovat dobré vztahy i pro další generace.

V neposlední řadě chci poděkovat spoustě lidem, se kterými jsem v uplynulých dvou letech řešil nejrůznější záležitosti našeho města na úrovni Plzeňského kraje, ministerstev či různých státních organizací. Setkání s úředním šimlem samozřejmě stále umí být pořádně těžkým oříškem, ale naštěstí se všude najdou fajn lidé, kteří jej pomůžou rozlousknout. A není jich rozhodně málo.

O těch druhých, kteří jsou naopak připraveni použít každý klacek, aby vám jej hodili pod nohy nebo vás s ním přetáhli přes záda, se rozepíšu příště. A to teprve bude jízda!

Díky, že jste dočetli až sem. Přeju vám vše dobré v roce 2021 a na viděnou u dalších dílů Radostí a starostí šumavského starosty.