61) Úředníci a život v celibátu

To, že po návratu z víkendové pracovní porady v Mexico City nebude možné stihnout pondělní hodinu, bylo bílému muži známo dopředu. Při hektických přípravách na dobrovolnickou misi se totiž přepočítal v jedné důležité maličkosti.

Budouci knez Leo (vpravo!) ;-)Sergio

Chystáte-li se do Mexika jako turista, případně dobrovolník CommUNITY inspiration, můžete v zemi pobýt 180 dnů, aniž byste potřebovali vízum. Bílý muž si ovšem 180 dnů, líný počítat, vyložil pohodlně jako 6 měsíců. A to se přepočítal.  

Odlet 7. října, návrat 7. dubna. Na nesrovnalost v počtech byl upozorněn nepříjemnou sexy blondýnou z BA již při opouštění EU na letišti v Lisabonu. Nyní to pro něj znamenalo návštěvu imigrační centrály v mexické metropoli. Lahůdka. Pondělí strávené obíháním úřadů. O byrokracii v zemi třetího světa si leckdo udělá vlastní úsudek. Čím větší chaos, tím „důležitější“ úředníci. Platí to všude, přemítal s úzkostí z případného neúspěchu.

Bílý muž dlouhé fronty, beztvarou multikulturní masu brebentící nejrůznějšími jazyky, podivné nekompromisní požadavky tlusté úřednice i její výhružky, že procedura prodloužení pobytu potrvá několik dnů, přežil bez úhony. V Mexiku jsou pravidla poněkud pružnější. A tak večer již i s vytouženým oštemplovaným dokladem cestoval zpět do džungle za svými studenty.

Chyběli si spolu navzájem. Ačkoli šlo jen o pár dnů. Velkoměsto mu dokázalo vyrvat vnitřní vyrovnanost, kterou předtím během prvního měsíce v džungli dokázal nabýt, překvapivě rychle. O to sladší byl návrat a představa, že se z Rio Manso nehne alespoň celý další měsíc. Cítil se zpátky „doma“. Paradox, uvědomoval si, když se ho při příjezdu ranním autobusem do jediné důvěrně známé oblasti v širokém okolí začaly zmocňovat euforické pocity.

Místo pondělní výuky dostali indiánští studenti speciální domácí úkol. Představit svým českým přátelům, členům vysílající komunity svého dobrovolníka (aktivním podporovatelům projektu), začátečnickou angličtinou své kamarády.

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/show.dml?id=593271

fotogalerie, odkaz na vysílající komunitu

Úkolu se většina z nich zhostila se zaujetím. Stejně jako nás zajímá kultura jejich, je pro Indiány atraktivní zase ta naše. Dotazovali se bílého muže na to, jak Evropané žijí, kdo jsou jeho kamarádi z vysílající komunity, jež se je rozhodli podpořit. Co dělají, jak vypadají jejich rodiny, jakou barvu mají jejich oči a kolik krav mají na svých pastvách. Spousty otázek. Na některé není snadné odpovědět, napadlo ho.

Někteří dokonce psali o něm, o bílém muži, jako o svém příteli. Měl možnost dočíst se o sobě hezké věci. Alespoň co doposud probraná slovní zásoba dovolovala.

Sympatická studentka ze Cecachi, Marta 2, psala srdcem. Ale co, jsou na světě důležitější věci, než-li bezchybná gramatika, musel se shovívavě usmát při opravování její práce. A její elán do studia cizího jazyka, které v ní vzbudil učitel z daleka, toho bylo jasným důkazem.

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=693472&picture=9406670

Marta 2 a její práce

Leo zašel ještě dál. Tento příjemný mladý kněz s východními rysy popisoval dokonce i členy rodiny bílého muže. Čerpal z prezentace o rodině a přátelích, kterou pro indiánské studenty jeho učitel připravil před pár týdny. Dobře si zapamatoval vtip o otci, který neumí vařit. Při této zmínce v Leově práci se bílý muž musel pousmát. S nostalgií si vzpomněl na svého tátu, který by se smál s ním. Škoda, že je na druhém konci světa, zastesklo se mu. Aspoň že drží palce. Tím si byl neochvějně jist.

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=693472&picture=9406669

Leo a jeho text

Leo je stejně starý jako bílý muž. Proč se kluk v nejlepších letech touží stát knězem, žít v celibátu? Zdálo se mu to podivné, vždy si přece duchovní představoval jako postarší muže. Málo toho již víme o víře v Evropě, uznal smířlivým tónem. A je to možná škoda, překvapil sám sebe dovětkem, který by ze svých úst nikdy nečekal. Alespoň do té doby než nahlédl pod pokličku víry v indiánském podání. A ačkoli byl Leo po odjezdu Javiera asi jeho nejlepším kamarádem, nikdy se neodvážil požádat ho, aby mu svůj postoj a volbu vysvětlil.

Škoda.