Přestřelka a velká zmrzlina

Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.

Člověka z našich zeměpisných šířek taková zpráva přinejmenším znejistí, neboť se s ní, narozdíl od Mexičanů, setkává výjimečně. A tak jsme se během prvních dnů měli na pozoru. Oči i uši nastražené.

Když ale prvních pár dnů proběhlo bez sebemenšího problému, uvolnili jsme se. Velkou zásluhu na tom měla těžko popsatelná atmosféra, která toto kulturní centrum Veracruzu doslova prostupuje. Kdykoli se vydáte do parčíku na náměstí, je tam plno. O víkendu se tam konají kulturní akce, každý pátek probíhá veřejná tancovačka tradičního tance "danzón". Tato tradice trvá již sedm let. Pátek co pátek.

video - tradiční páteční tancovačka v centru Papantly

video - mexický tanec, danzón

To co mne velmi mile překvapilo, je vstřícný přístup k cizincům. Lidé jsou milí na ulici i v restauracích a obchodech, řidiči dávají galantně přednost chodcům nejen na přechodech. Detaily se kterými jsem se jinde v Mexiku nesetkal. Alespoň ne v takové míře.

Když jsme si chtěli koupit zmrzlinu, vyděsila nás obří porce, která by bohatě vystačila nám oběma. Proto jsme zkusili poprosit o řešení, které by se u českých prodavaček těžko setkalo s pochopením. Rozdělte nám, prosím, jednu porci na dvě, a pokud by to šlo, ve dvou různých příchutích. Jednu do kelímku, druhou do kornoutku. Sice chvíli trvalo, než se nám podařilo speciální požadavek srozumitelně vysvětlit, ale paní prodavačka se jen překvapeně usmála a našemu přání vyhověla beze zbytku. Každému navíc nandala množství, které se ani příliš nelišilo od porce plné. Další sympatický detail a plusové body pro Papantlu, do které se nám původně za další dobrovolnickou misí už ani nechtělo.

Samozřejmě, že velmi důležitým prvkem bylo i vstřícné a konstruktivní jednání s místní radnicí. Ta si zakládá na rozvoji turismu a uvědomuje si, že čím víc místních lidí se naučí anglicky, tím lépe pro ně i celou oblast. Jen do pyramidového komplexu El Tajín míří ročně přes 600.000 turistů a na festival Cumbre Tajin jich přijíždí kolem půl miliónu. Hlavními hvězdami letošního ročníku budou Bjork a Sinead O´Connor. Byli jsme pozváni na oficiální tiskovou konferenci, na které v tradičním kostýmu vystoupil jako zástupce "voladores" i náš student Victor. Jeho řeč - částečně i v totonackém dialektu - naleznete na následujícím videu.

video - Victorova řeč při oficiální tiskové konferenci k megafestivalu Cumbre Tajin

Právě věčně usměvavý Victor, který je jednak voladorem a jednak učitelem ve škole pro mladé voladory, je jedním z deseti studentů, kterým město zasponzorovalo účast na našich kurzech. Díky těmto deseti stipendiím v celkové výši 3.500 MXN se nám podařilo pokrýt dvouměsíční náklady spojené s ubytováním.

Toto vstřícné gesto radnice vůči českému rozvojovému projektu United Vision je třeba docenit především v tom ohledu, že bylo učiněno ještě před samotným započetím výuky a bylo učiněno jen na základě doporučení neziskové organizace Mujeres Productivas a několika vysoce postavených úředníků, kteří měli možnost naši práci sledovat v předchozích komunitách.

video - Voladores (kulturní dědictví UNESCO), aneb tanec na 35m vysokém kůlu

Když jsme v pondělí, po týdnu obcházení škol a propagace kurzů v novinách a rádiu, šli na první schůzku se studenty, byla v nás malá dušička. Měli jsme jistých 15 studentů, ale celkově potřebovali alespoň 60.

Nakonec dorazilo asi 20 dospělých a 4 děti. Především nízký počet nejmladších žáčků nás zarazil. Po skončení první ukázkové hodiny naše zklamání z nízkého počtu účastníků kontrastovalo s počáteční euforií studentů. Po prvních dvou a půl hodinách studia zacítili šanci, že jsou dost možná konečně na správné cestě za zvládnutím angličtiny.

Po 150 minutách nepřetržité výuky jsem byl zcela vyčerpán. Navíc nám s Lindou bylo jasné, že náš boj za dostatečný počet studentů ještě bohužel není u konce. Bylo nutné podniknout další kroky. Znovu obejít školy a připomenout zahájení výuky. To vše s nejistým výsledkem.

Studenti si balili své věci a my s naší místní spojkou Zelmou smutně a zklamaně tvořili nový propagační plán na další dny. A v tu chvíli se k nám začali přibližovat první z nich, aby nám nabídli vlastní pomoc s propagací kurzů ve svém okolí. Bylo to příjemné povzbuzení.

Získali jsme si první spojence a byla zaseta první semínka nových přátelství. Bude to ale stačit na získání dostatečného počtu studentů, aby výuka v Papantle měla dlouhodobou perspektivu? To se zdálo být stále ve hvězdách. Ani po týdnu se nám neusínalo snadno.

--

www.UNITED-VISION.org

TEACH - LEARN - CREATE