52) Dojaté stážistky a vřelá neevropská objetí

Na přelomu ledna a února proběhla dlouho očekávaná slavnost. Výročí narození italského vizionáře, zakladatele salesijánského řádu nesoucího jeho jméno. Don Bosco začal v 19. století bojovat za práva dětí ulice a zlepšování jejich životních podmínek zasvětil celý svůj život.

Fronta na poslední obejmutí ...filippo

V první řadě jim nabídl přístřeší a „domov“. Dalšími pilíři v salesijánských internátech jsou vzdělání, víra, práce a zábava. V jednom takovém institutu přebývám i já. Ne však jako chovanec, nýbrž jako dobrovolník a učitel.

Z pochopitelných důvodů tedy bylo co slavit. V sobotu ve 22h se do internátu přemístil početný hudební sbor z vesničky za řekou. Mohl čítat odhadem 25 členů. Cecachi samo vytvořilo ze svých žáků a učitelů další dvě hudební tělesa. Tyto tři skupiny poté hrály a přemisťovaly se v areálu internátu z místa na místo. Zastávky byly asi 4, hrálo se pochopitelně i za pochodu.

Z vesničky Rio Manso se dostavila spousta lidí, takže sláva byla skutečně veliká. Celá komunita se společně veselila, občané, studenti, učitelé, tancovalo se, zpívalo, provolávala sláva oslavenci. A ačkoli jsem nikde nezahlédl ani kapku alkoholu, byla to jedna z mála velkých slavností, na kterých jsem se i já – nespolečenský typ – cítil příjemně.

Druhý den proběhlo v Cecachi několik zajímavých aktivit. Sportovní zápolení, kulturní vystoupení, vědomostní soutěž o osobě Don Bosco. Co prožil, co kdy komu řekl, co mu na to kdo kdy odpověděl. Celkem 100 otázek na které si bylo potřeba zapamatovat doslovné citace a přesná data. Před schopností nahustit si do hlavy takové množství přesných údajů jsem musel smeknout sombrero.

Večerní program zahájilo žonglérské vystoupení. Z Čaje a Liliany jsem nakonec žongléry nevychoval – účastnili se i jiných projektů, na trénování jim nezbývalo času. Ale během týdne se mi podařilo připravit jednoho ex-studenta, který zde poblíž s rodiči žije. Je to výborný fotbalista, který má cit pro míč. Během týdne se dokázal naučit věci, jež mně trvaly měsíce. Třetím do party byl můj „učitel hudebky“ Javier.

Úspěch byl impozantní. Publikum čítalo přibližně 200 slavnostně naladěných diváků, převážně studentů. Hned zpočátku jsem přítomné požádal, aby při každém pádu míčku na zem zastínili náš smutek z nezdaru bouřlivým potleskem. Nenechali se dvakrát pobízet. Salvy potlesku nás provázely celých 15 minut, 400 rozdivočelých dlaní velkoryse odměňovalo naše snažení. Vrcholným číslem bylo zažonglování s pěti míčky a poté skupinové zažonglování s 6 míčky a 3 pomeranči.

http://www.youtube.com/watch?v=_aW1YMDptng&feature=channel_page

video, žonglování s 5ti míčky

Posledním bodem večera se stalo rozloučení se dvěmi studentkami, které zde vykonávaly svou čtrnáctidenní praxi. Bylo to dojemné. Otec Mario jim nejprve za všechny poděkoval, ujistil je, že zde budou kdykoli vítány, že zde je i „jejich domov“. Poté vystoupili dva zástupci z řad místních studentů, jeden chlapec a jedna dívka, a přečetli společné poděkování. Některé děti si připravily upomínkové karty a přání.

Následoval proslov dojatých stážistek. Dříve by se mi řeči s náboženským podtextem zdály patetické. „Ať vás Bůh provází a naplňuje Vaše srdce láskou“ ... ve zdejším prostředí skutečně věřící komunity to ovšem působilo naopak přirozeně. Mělo to svou sílu, moc i kouzlo.

Závěrem byl oznámen prostor pro poslední objetí. Zhruba 100 dětí tak spontánně vytvořilo dva zástupy, ke každé stážistce jeden. Někde jsem zahlédl i slzy. Po pouhých dvou týdnech společného soužití! Krásné a neuvěřitelné. Opět jsem byl na měkko. Snažil jsem si nepředstavovat, jaké to bude, až se podobná akce bude připravovat pro mne. Já se nebudu loučit po 2 týdnech, ale po 3 měsících ... a i pozici zde u dětí a dospělých mám trošku jinou než-li „obyčejná“ mexická stážistka ... Toho okamžiku se bojím od třetího dne, co jsem tady.

Zíral jsem na ten zástup malých indiánů, na ta vřelá objetí říkající „díky a s Bohem“, na ty dojemně smutné pohledy, pohnutá rozbušená srdíčka. Snažil jsem si vzpomenout, kdy mne naposledy někdo objal v Evropě, kdy mi někdo se slzou na krajíčku řekl upřímné „díky za všechno“. A mé srdce se již po několikáté rozezvučelo strunou „krásně smutných“ pocitů ...

... a tak jsem se zařadil mezi děti do fronty na dvě pevná neevropská objetí ...

-------------------------------------------------------------------------------------

NOVINKA:

Ponávratové přednášky a besedy pro veřejnost:

15.04., 22:30, University of Aveiro (Portugal)

04.05., 18:00, Klub Cestovatelů, Praha

05.05., 16:00, Karlova Universita FF, Praha

11.05., 19:30, Lidové Sady, Liberec

CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY

http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm

NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration

Všeobecné informace o projektu:

www.communityinspiration.com

VIDEA (nejen) z výuky

http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI

Starší články (chronologický vývoj projektu) lze nalézt na pravé straně pod kontaktem v „seznam rubrik“ ...

HLEDÁME:

- DOBROVOLNÍKY

- ČLENY VYSÍLAJÍCÍCH KOMUNIT

- SPONZORY a PARTNERY PROJEKTU

- příznivce a zájemce o spolupráci

INFO: http://www.communityinspiration.com/podporte.htm