45) Indiánský turnaj v malé kopané – den první

V 18h jsem dorazil na víceúčelové hřiště v Rio Manso. Hned vedle se nachází kostel a místo, kde 6 večerů v týdnu učím místní indiány. Celý komplex spravuje „církev“. Rozběhl jsem tedy kurz, vyučoval a přitom čekal, až pro mne spoluhráči pošlou, až budeme na řadě. Přihlásilo se 7 týmů.

Hristefilippo

Hlavní organizátorkou turnaje byla Gáby. Odhadem pětatřicátnice, která působí v Cecachi jako doktorka. Patří mezi mé studenty a pracuje zde jako dobrovolnice. Stejně jako já. Téměř každý den dochází do Rio Manso a pod záštitou řádu Don Bosco organizuje pro občany kulturní a sportovní akce. Během 2 týdnů se stihlo několikeré promítání filmů, cyklo soutěž pro děti a mládež, volejbalový a fotbalový turnaj. Je fajn, že se někdo usiluje o to, aby se lidé z vesnice (především pak mladí) měli při čem pravidelně setkávat.

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=693472&picture=9406650

Odkaz na stránku mé studentky Gáby

Zajímalo mne, jaké jsem vyfasoval spoluhráče. Prvním byl Tolentino. Můj žák a učitel v Cecachi, který na mne při zápasu „žáci“ v. „učitelé“ příliš velký dojem neudělal. Druhým byl vyzáblý, vysoký týpek jménem Hugo, třetí jakoby druhému z oka vypadl. Pátým do party (náš tým se jmenoval prozaicky „kvarteto a brankář“) pak byl sám mladý „otec“ z Rio Manso.

Když jsem kolem nás viděl rojit se dvacetileté hochy, samý sval, samá šlacha, někteří odvážlivci hráli i na betonovém plácku bosky, nevsadil bych si na náš tým ani zlámanou grešli. V zápase před námi mne zaujal hoch s dynamitem v noze. Během pěti minut nasázel do branek miniaturních rozměrů hattrick. Rány jako z děla.

Asi ve 20h jsme nastoupili k prvnímu zápasu. K mému překvapení se hrálo každé utkání dlouhých 2x 10 min. Nominoval jsem se dopředu, tam je to bezpečné. Když jsem ale viděl, že v naší hře vládne chaos, hrál jsem raději v útoky i obraně současně. Lítal jsem všude, abych případně stihl zaskočit za své méně obratné spoluhráče. Bylo mi jasné, že „kdo dá gól vyhraje“. Branky byly opravdu malé, gólmani mohli navíc chytat rukama.

Rozměry branek však očividně místním borcům nijak nevadí. Pálí o sto šest. Již v první minutě na půlce stínuji obránce s míčem, snažíc se odhadnout, kam bude přihrávat. K mému velkému překvapení se však milý bombarďák napřahuje a z poloviny hřiště (!) zkouší své štěstí. Co na tom, že stojím půl metru před ním. Přefouknutý balón se s citelným štípnutím odráží od mé holeně, až mi téměř vyhrknou slzy. Za dvě minuty pálí z obdobně nesmyslné vzdálenosti jiný protihráč, trefuje míč krásně z voleje, ten ovšem místo branky nachází pouze mou hlavu. S pocitem že mám dost možná otřes mozku přemýšlím o duchovním zdraví místních plejerů.

Na moment mne napadne, že o takovouhle hru nestojím, že to snad radši zabalím. Uběhly sotva tři minuty a už se cítím na půl cesty do špitálu. V příští vteřině se ovšem předchozí úvaze podivím, přisuzuji ji té ráně do hlavy. Vzdávat se nic nebude. Naopak. I já stojím na půlce nad balónem ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Bombarďák tančí přede mnou. Napřahuji se a s vypětím všech sil ze sebe vydávám největší ránu, jež jsou mé ne zrovna svalnaté nohy schopné. Modlím se, abych nebyl k smíchu, mé dalekonosné pokusy často brankáře spíš rozesmávaly než děsily.

A vida, povedlo se, brankář pochopitelně ohrožen nebyl, milý bombarďáček však s úsměvnou grimasou poskakuje na jedné noze. Tak „tady máš na guláš“, kamarádíčku, však já se na ten váš indiánský fotbal taky adaptuji.

Ačkoli to vypadá, že všichni pálí ze všech možných i nemožných pozic, branka do konce utkání nepadne. Po dvaceti minutách je dobojováno. Nulky nulky. Aspoň, že se neprohrálo.

Ptám se Gáby, kdy nás čeká další zápas a jaký je vůbec systém. Překvapuje mne odpovědí, že se odehrály 4 zápasy a že už není čas na další. Že se bude pokračovat až druhý den. Znovu opakuji svůj dotaz na systém, kdo s kým bude hrát, jaký je klíč. Ten ale není žádný, prý do zítra musí na něco přijít. Má odehrané 4 zápasy, 2 výhry a 2 plichty. Jeden mančaft hrál navíc již dvakrát.

Jsem zvědav co z těchto indicií do zítra asi vykoumá. A tak si trošku zklamaně pomyslím něco o „oříšku“ a „držení palců“ ...

-------------------------------------------------------------------------------------

NOVINKA: CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY

http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm

NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration

Všeobecné informace o projektu:

www.communityinspiration.com

VIDEA (nejen) z výuky

http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI

Starší články (chronologický vývoj projektu) lze nalézt na pravé straně pod kontaktem v „seznam rubrik“ ...

HLEDÁME:

- DOBROVOLNÍKY

- ČLENY VYSÍLAJÍCÍCH KOMUNIT

- SPONZORY a PARTNERY PROJEKTU

- příznivce a zájemce o spolupráci

INFO: http://www.communityinspiration.com/podporte.htm