11) Semínko přátelství zasazeno aneb reklama pro ČR zdarma

Po osmidenním dešti a nepříjemné vlezlé zimě se počasí konečně umoudřuje. Vylézá sluníčko. Už jsem skoro zapomněl, jak vypadá. Nálada se zlepšuje přímo úměrně počtu dopadajících hřejivých paprsků. Když v Mexiku začne pršet, stojí to za to. Málokdo si troufne odhadnout, přestane-li za pár hodin, dní či týden ...

Amatersky nacrt idey mezikomunitni spoluprace ... filippo

Do vetešnictví v centru Huasky, kde učím, vyrážím konečně pěšky. Poprvé. A nejistě. Sluchátka do uší a jde se. Třicetiminutová procházka svižnějším krokem. Dan Bárta a Vašek Koubek mi hrají zvesela do kroku. Naneštěstí musím přímo po frekventované silnici. Jiné cesty není. Že by se na modrookého skoroblonďáka štrádujícího si to s úsměvem a písničkou na rtech po krajnici místní řidiči a obyvatelé usmívali, to teda ani náhodou ...

Mám zákaz vycházet sám po setmění. Jsou to dva roky, co zde proběhlo pár únosů. Místní týnejdžři, příležitostně se seskupující v gangy, prý příliš intelektu nepobrali. S tím je třeba počítat. Proto si nejsem s foťákem v kapse a sluchátky v uších svým krokem dvakrát jist. Rád bych zdokumentoval krásný pohled na Huasku obklopující hory, ale ostýchám se fotoaparát vystavit pohledům nepříliš přátelsky se tvářícím domorodcům. Raději nedráždit hada bosou nohou. Snad příště.

Co Tě nezabije, to Tě posílí. Na jednom místě pracují na druhé straně silnice místní kameníci. Řemeslo očividně ovládají, vyrábějí krásné věci. Dodávám si odvahy a vydávám se navázat první přímý kontakt. Pochválit jim dílo. Případně se představit, ukázat, že nejsem „gringo“, bohatý turista z U.S.A.

Pod jejich pohledy se cítím jako bych právě spadnul z Marsu. Pro ně jsem „bílej“. Mého nesmělého pochvalného pobručování si nikdo nevšímá. Snažím se tvářit přirozeně, nedávat znát nejistotu. Daří se mi to jen obtížně. Příliš přesvědčivé to být nemůže. Zpět na druhé straně silnice se mi uleví. Sympaťáci to nebyli, ale alespoň již vědí o mé existenci. Přesvědčuji sám sebe, že to lze přičítat k dobru vlastní budoucí bezpečnosti ...

Za dvacet minut dorážím do centra Huasky. Ranní i odpolední kurz probíhá tentokráte hladce. Žádné závažnější komplikace. Ve všech skupinách rozhlašuji, že by bylo dobré, kdyby občas každý přinesl něco k jídlu. Rýži, sýr, mléko ... cokoli ... Pomohli bychom tak společně paní Ene, u které jsem ubytován a u které se stravuji.

Na tabuli kreslím mapu ČR a mapu Mexika. Pokouším se alokovat Huasku a Českou Lípu. Ségru, studentku geografie na UK, bych patrně neuspokojil ani jedním, zde to pro názornost stačí. Nikdo neprotestuje (pouze v první skupině vypuká minirevoluce, když se mi daří vypodobnit spíš mapu U.S.A než-li „vykořisťovaného“ souseda).

Připomínám, že se moji přátelé v ČR rozhodli podpořit komunitu v Huasce. Proto se mi složili na výlohy. Letenku, pojištění, očkování. Bylo by proto fér, kdyby svůj zájem o participaci na mezikomunitním mezinárodním projektu projevili i moji žáci zde a občas přinesli svému dobrovolníkovi něco potravin. Peníze nechceme. Studí.

K mému překvapení je reakce víc než-li pozitivní! Zdá se, že jim můj požadavek, možnost aktivního zapojení a prokázání dobrého srdce, udělal radost. Nebudou se cítit, že se jim dostává milodarů. Bude to skutečná forma oboustranné spolupráce. Dokáží komunitě v ČR, že se o jejich vyslance dokáží dobře postarat. A budou na sebe hrdí. V projektu CommUNITY inspiration budou vystupovat jako rovnocenný partner. Tento detail se mi zdá důležitý.

Dostává se mi několik osobních pozvání na oběd. Pár studentů provozuje na ulici stánek s občerstvením. Je to milé. Škoda jen, že sem Cortes nepřivezl recept na svíčkovou ... Na všude přítomné kukuřičné placky si nějak nemohu zvyknout.

Čím víc mám možnost se tu bavit s místními ohledně myšlenek našeho projektu a významu mezikomunitní spolupráce, tím víc se mi zdá, že něco podobného světu opravdu chybělo. Falešná skromnost stranou. Lidé se mne zde vyptávají na naši zemi, na Evropu. Na životní úroveň, kulturní odlišnosti. Sami si vyhledávají informace v encyklopediích a na internetu. Obdivují krásu Prahy. A k mému velkému potěšení někteří zmiňují i Liberec ...

Prý by se jednou do Evropy rádi vydali. A proč ne právě do naší malé zemičky? Jedním dechem dodávají, že kdokoli z mých přátel je tu vítán a bude o něj postaráno. Semínko mexicko – českého přátelství lze považovat po týdnu v Huasce za úspěšně zasazené ...

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration

www.communityinspiration.com