Nechat je integrovat nebo integrovat sám sebe? II

Původně jsem na komentáře k mému článku „Nechat je integrovat nebo integrovat sám sebe?“ nechtěl reagovat, ale nakonec to udělám…Proč tvrdím, že: nejen přistěhovalci by se měli mezi Němce integrovat, ale hlavně také němečtí občané by se měli integrovat mezi přistěhovalce?…Rád bych připomněl jeden historický pojem čímž je „Německý hospodářský zázrak“.

Obnova poválečného Německa probíhala v padesátých a šedesátých letech nevídaně rychle. Příčiny tohoto hospodářského růstu byly mnohé, na jedné straně to byl Marshallův plán, na straně druhé to byly kontroverzní hospodářské reformy a na straně třetí, což mnozí považují za zásadní, to byla migrační politika Německa. Jelikož byla po válce mužská část populace téměř zdevastována, vytvářelo Německo pracovní příležitosti pro migranty. Ti přicházeli zejména z jihu, v nemalé míře to byli např. Turci. A právě tito migranti, jako pracovní síla, se zásadně podíleli na znovuvýstavbě Německa. Docela jednoduše řečeno nový německý stát byl po válce vybudován a postaven holýma rukama přistěhovalců, neboť pracovní síla v Německu téměř nebyla. Mnohým „chytrolínům“ z diskuzního fóra doporučuji shlédnout pár filmů od R. W. Fassbindera, který mimo jiného, velmi dobře reflektuje, jakým způsobem byli v poválečném Německu, stále plném rasistických předsudků, migranti jako pracovní síla využíváni a zneužíváni. Dnešní integrační politiku, tedy sociální podporu přistěhovalců můžeme z určitého úhlu pohledu vidět jako jakési „špatné svědomí“ Němců…tedy jako jakousi snahu politicky kompenzovat „traurige Geschcihte“. Problém však je, a to zdůrazňuji a chtěl jsem zdůraznit i v předešlém článku, že tato kompenzace probíhá pouze na politicko-byrokratické úrovni- ne na úrovni emocionální…Komentáře v diskuzi, že když někdo přijde do mého domu, tak by se měl on přizpůsobit, jsou jakž takž logické, ovšem v kontextu toho, že ten dům mi postavil vlastníma rukama ten někdo, trochu směšné…

Otázku německého nacionalismu, je velmi těžké nějakým průzkumem analyzovat. V tomto případě je nejsnadnější pomůckou vlastní zkušenost. A já z vlastní zkušenosti mohu říci, že problematika nacionalismu je v Německu stále živá, a ten kdo tvrdí že ne, tedy že si Němci k přistěhovalcům vybudovali nejen politicko- byrokratický vztah, ale také emocionální /jak plyne z některých komentářů k mému předchozímu článku, založených na argumentech, že Já jsem v Německu několik let žil, a všechno je ok.../, je buď velmi naivní nebo slepý nebo jednoduše hloupý. Na problematiku trvajícího nacionalismu poukazují také samotní Němci…Doporučuji zajet si někdy na německý venkov, kde někteří „sedláci“ stále věří, že Německo válku vyhrálo – řečeno samozřejmě s nadsázkou…Opět doporučuji shlédnout pár Fassbinderových filmů /i když jsou již staršího data vzniku/, např. „Strach jíst duše“, kde je dokonale reflektována problematika, na kterou poukazuji. Jelikož před válkou vyhrála NSDAP volby téměř s poloviční většinou a za války byla velká část populace členem NSDAP, je zřejmé, že ti co přežili, vychovávali nějak své děti, i když „pravděpodobně“ již ne v duchu nacionalistických myšlenek- přesto když už si jednou „nácek“ byl, tak už to nezměníš a z psychologického hlediska to samozřejmě na výchovu potomků určitý vliv má. Tito potomci jsou teď částí produktivní generace Německa, čímž vůbec nechci tvrdit, že jsou to „náckové“- opět pouze poukazuji na danou problematiku. Nehledě na to, že bývalí „náckové“, tedy ti co přežili válku, se v padesátých a šedesátých letech spolupodíleli na obnově Německa. Zde se nabízí srovnání se situací u nás, tedy v ČR, se stále aktuální otázkou bývalých členů Komunistické strany. Je však třeba si uvědomit, že ideologické základy nacismu a socialismu jsou z morálního hlediska poněkud odlišné, ne-li protikladné. Ovšem nechci se zde pouštět do nějakých spekulací….

Pokud se s nějakým Němcem bavíte o problematice přistěhovalců, většina vám řekne, to co jsem již zmínil, tedy, že oni sem přišli, oni by se měli přizpůsobit, aniž by tušili, že jejich stát ve skutečnosti z velké části vybudovali právě oni, ti co přišli, což je v kontextu druhé světové války velmi zajímavý paradox…Tato problematika je ovšem samozřejmě mnohem složitější, než ji zde načrtávám, článek je jen reakcí na mnohé „hloupé“ komentáře v diskuzi k mému předešlému článku.

Nechci zde v žádném případě kritizovat Německo, neboť v něm sám žiji, pouze poukazuji na danou problematiku, která zde jednoduše je…A tak bych se rád vrátil k původní otázce… tedy- kdo by se měl v daném kontextu integrovat?“