Sépiová kost

Krůpěje rosy padají na vlakové koleje a ona nadává. Všude kolem plive. Zlost. Nenávist. Sedím vedle ní v kině. Film o dělnících v Indii, co páchají sebevraždu. Protože jim nadnárodní koncerny prodávají geneticky upravená semena, ze kterých skoro nic neroste.

A ona všude nadává. Plive. V jejích očích nenávist. Blbost! Nasrat! Všechno sračky!

Pak výstava. Performance. Italové pálí vlajku fiktivních mocností, které nás ovládají. Pistole míří na malou rybu, která chce sežrat plyšového medvěda. Měsíc bdí nad samotou divočiny. Štětky postávají okolo a nechápou, co se děje. 

Italové pálí vlajku. Jsou ožralí, šílení. Ta vlajka nechce hořet. Pak konečně chytne. 

Ona vedle mě. Směje se. Přichází k vlajce a zapaluje druhý konec. 

Všude smrad ze sépiové polévky, kterou vaří Italové. Přichází bruneta a nabízí ji v hrnku. Z horké vody trčí vařený chobot.

Ona odmítá.

Bruneta jde ke mně. Piju polévku do dna i s tím chobotem. Je mi na blití.

Směje se.

Mlčky jdeme okolo šlapek. Mlčí celou tu dálnici štětek, které ti jediným pohledem líčí své příběhy.

Je mi na blití. Cítím, jak uvnitř nadává. 

Nadává na sebe. Plive zlost. Nemůže najít lásku k sobě.

Co sme jí to provedli?

Jedeme metrem. 

„Chci pivo, bejby. Potřebuju pivo. Je mi blbě. Chápeš? Z těch sépií!“

Otočí se a seřve bezďáka s prázdnýma flaškama. Plive kolem sebe. V jejích očích nenávist. Touha po lásce k sobě. 

Utíkám pryč.

Dostávám zprávu: „Jdi do hajzlu!“

Odepisuju třema otazníkama. Cítím její osamělost. Osamělost metra, které se řítí tunelem tmy. Jak touží po něčím doteku. Jak nenávidí tento svět. 

Její revolta. Ona je revolta. Řítí se podzemím Berlína.

Piju v knajpě to svý pivo a všude ty tváře, ty profláklý ksichty, ty vole, Killián Nedory hadra.

Hipstři žerou naivní večeři. Naivně platí, naivně odchází a zase přichází. Bůhvíkam.

Ale vždy naivně.

Cítím ji v tom podzemí Berlína, jak ji metro veze ke mně domů. Vím, že až se vrátím, lehnu si do její postele pod tím obrovským oknem. 

Ráno mě probudí paprsky nějakého nového slunce a řeknu: 

„Miluju tě.“