Uber a taxi: stejná pravidla musí platit pro všechny

Když v roce 2009 vznikala v San Francisku společnost Uber, asi málokdo čekal, že tenhle start-up se stane nadnárodní gigakorporací s hodnotou mnoha miliard dolarů.

A že jeho podnikání budou řešit vedení největších evropských měst. Stalo se tak a s několikaletým zpožděním se to týká i Prahy.

Nejprve telegraficky vysvětlím, o co se vlastně jedná. Uber propojuje zákazníky a řidiče. Chcete se dostat z místa A do místa B, což zadáte do mobilní aplikace a řidiči se stejnou aplikací v okolí vás v aplikaci vidí a sveze vás. Za to samozřejmě zaplatíte předem stanovenou sazbu za kilometr a sazbu za minutu jízdy. Uber ale v mnoha případech není levnější než klasické taxi. Nicméně vám nehrozí, že vás natáhne jako nepoctivý taxikář chcený na ulici (cena se vypočítává dle GPS a řidič ji nemůže nijak ovlivnit). Uber navíc často seženete rychleji než klasické taxi přes dispečink. Na druhou stranu nejsou řidiči Uberu pojištění, nemají koncesi na provoz taxislužby a nemusí splňovat další náležitosti, které jsou pro klasické taxíky povinné. To taxislužby vnímají jako nekalou konkurenci a mají pravdu.

Ve vztahu k Uberu inspiraci na západě nehledejme.

Problém ale je, že tady na jednom trhu (člověk se chce přesunout z místa A do místa B) soutěží silně regulované odvětví taxislužeb s Uberem, který se nachází v právním vakuu a různými právními kličkami se snaží stát přesvědčit, že vlastně taxislužba není, že pouze zprostředkovává spolujízdu. Bylo by strašně jednoduché říct „Nechme Uber tak jak je, trh si nějak poradí.“ To ale prostě a jednoduše není pravda.

Nabízí se dva směry řešení tohoto problému – ten dobrý a ten špatný. Špatným směrem se vydala třeba radnice v Paříži a Berlíně. Prostě Uber zakázali. Taxikáři si můžou mnout ruce, že jim zmizela konkurence, ale všem obyvatelům těchto měst zbyly jen oči pro pláč, protože za přesun z místa A do místa B zaplatí víc. A k zákazu míří i pražský magistrát.

A pak je tu ta dobrá varianta řešení – snížit regulaci taxislužbám a nechat je s Uberem normálně soutěžit o zákazníky. Proč musí skládat všichni řidiči povinnou zkoušku z místopisu, když dnes má každý člověk smartphone s navigací? Proč existuje maximální cena za ujetý kilometr, která se navíc už 11 let nezvýšila? Co když chci provozovat „Lamborgini taxi“ a vozit lidi autem za několik milionů se spotřebou paliva jako menší elektrárna? To za 28 Kč/km nikdy nepůjde. Ale možná by takové taxi někdo chtěl. Proč si musí taxikáři narozdíl od řidičů Uberu povinně kupovat drahý taxametr, když v dnešní době lze ujetou vzdálenost měřit stejně přesně za pomoci GPS a Google maps?

Stát nemá bránit přirozenému pokroku.

Když Henry Ford začal masově vyrábět první dostupný automobil, zkrachovalo v následujících letech mnoho dostavníkových společností. Zkrátka je nahradila nová technologie, která byla lepší, pohodlnější a levnější. Tak to prostě na světě chodí a je naprosto kontraproduktivní, když stát brání přirozenému pokroku. Pokud by to ale bylo tak, že dostavníkové společnosti by musely plnit desítky regulací, zatímco na Henryho Forda by se nevztahovaly, bylo by to špatně. 

A nyní se vracíme k třetímu odstavci. Ono to řešení problému v zásadě skutečně jednoduché je. Narovnejme podnikatelské prostředí a až pak to nechme vyřešit trh. Odbourejme zbytečné regulace. Pro taxikáře, pro Uber i pro všechny ostatní. Tak to bude spravedlivé pro všechny aktéry a především nejvýhodnější pro zákazníky. A o to jde především.